Pornografie 18-? Zdroj jsou běžné sociální sítě, uživatelé nejsou pedofilové
Co jsem si odnesla z konference o dětské pornografii? Vzácný vhled do toho, kdo na to vlastně kouká
Sexuálně laděné fotky a videa dětí možná najdete i na dark webu, ale pochází z běžných sociálních sítí a komunikačních platforem. Neloví to z nich pedofilové, kteří nezvládly své touhy. Těch je mezi konzumenty a producenty dětské pornografie velmi málo. Kdo jsou ti další?
V Praze proběhla mezinárodní konference expertů na potírání dětské pornografie Sparks in the Dark. To "nej", co jsem si z ní odnesla, je vzácný vhled do toho, kdo na to vlastně kouká. O tom se totiž ví velmi málo. Jsou jen zřídkakdy chyceni a když je experti neznají, hůř se pak dělají restrikce a prevence. Většinu věcí o nich známe od obětí.
Tohle téma je obrovské tabu a já vás prosím, abyste tento článek neodkládali. Věřte, že ani mně při jeho psaní nebylo úplně dobře. Zjistit si víc je dobré pro vás, vaše děti i všechny ostatní. I proto, aby se výhledově tématu dostala mainstreamová pozornost, a s tím i peníze na výzkum, terapie a prevenci. Čtením vzdáte i hold - lidem, kteří se obětují za nás a leží ve materiálech, jaké nechcete vidět, dnes a denně. Díky!
Víte, proč tuhle sisyfovskou práci v našem přesexualizovaném světě dělají? Často říkají:
"I kdybychom zachránili jen jedno dítě, stojí to za to."
Nejdřív pár faktů o dětské pornografii
- Hlavní zdroj dětské pornografie jsou běžné internetové zdroje: pornoweby, běžné sociální sítě, jiné weby a chatovací platformy. Data níže jsou z průzkumů mezi uživateli dětské pornografie (CSAM) organizace Protect Children. Zahrnuto přes 30 tisíc lidí hovořících 21 jazyky.
Nejčastější místa na internetu, kde uživatelé našli dětskou pornografii 👇
Nejčastěji zmiňované sociální sítě, kde uživatelé hledali, našli a sdíleli dětskou pornografii 👇
Nejčastěji používané komunikační platformy pro hledání, prohlížení a sdílení dětské pornografie 👇
- Množství dětské pornografie začalo rapidně růst během pandemie covidu. Experti komentují nárůst jako pandemii.
- Na internetu je 255 tisíc webů s dětskou pornografií (Statista.com)
V Německu loni odchytla policie o 7 % víc případů sledování dětské pornografie než rok předtím - něco přes 42 tisíc. V Česku jsou ve statistikách kriminalistů ještě vyšší čísla než v Německu - za rok 2022 chytla policie skoro 62 tisíc případů.
- Za nárůst může i rozšíření livestreamů. Děti jsou k produkci často poháněné slíbenou odměnou (kredity, dárky), vytváří obsah na přání uživatelů
- Lidé, kteří užívají dětskou pornografii, nejsou jen pasivní konzumenti, velmi často nechávají děti další pornografii vyrábět.
Není to doména pedofilů: V českém průzkumu sexuálních preferencí v roce 2021 se k pedofilní preferenci přihlásilo 1 procento lidí. Odpovídá to počtu v ostatních zemích. Na materiály s dětmi se ale dívá násobně víc lidí. Ukazuje se, že pro to není nutná pedofilní preference. Motivace jsou i jiné - viz níže.
Co je dětská pornografie a je vždy násilím proti dětem?
Termín dětská pornografie experti nepoužívají, mají pro ni výraz, který, jak říkají, přesněji vyjadřuje podstatu - “child sexual abuse materials”, což česky znamená “materiály sexuálně zneužívající děti”. Zkratka je CSAM. Budu ji dále v textu používat i já.
Co všechno spadá do CSAM?
👉 Kupodivu i to, co se vám může jevit dost "soft".
Definice je: "cokoli, co zobrazuje dítě, což je do 18 let (ČR i EU), sexuálně sugestivním nebo explicitním způsobem, částečně oblečené nebo nahé. Může i nemusí zobrazovat sexuální aktivitu nebo násilí. Zahrnuje fotografie, videa, živé přenosy a jakýkoli jiný materiál, který zobrazuje sexuální násilí proti dětem." Je nezákonné ho vyrábět, podněcovat výrobu, přechovávat, šířit. Do 18 let!
To “násilí proti dětem“ je důležité vysvětlit. Podle mých zkušeností a rešerší to není veřejnosti téměř vůbec známé. Bagatelizuje se to. Proč na tom experti trvají i u dětí až do 18 let, když to dělají kolikrát dobrovolně - jako hru mezi sebou? Dobrovolnost u dětí není legitimní. Nemají za sebe plnou právní odpovědnost. “Hranice 18 let je takto stanovená, protože děti nejsou zralé, aby domyslely následky, které to může mít. Dvanáctiletou holku nenapadne, že když něco někde natočí a pošle, že to na internetu bude navždy a dohledatelné. Zapomene na to, a když to za pár let vypluje, bude to pro ni rána,” vysvětluje Lucie Krejčová z Národního ústavu duševního zdraví.
Dobrovolnost se navíc nedá z fotky a videa dost dobře posoudit. Za kamerou může stát někdo, kdo zachycovaného v tu chvíli nebo později vydírá.
“Je důležité, aby o těchto věcech věděli i rodiče a nebagatelizovali to,” vyzývá Krejčová.
Proč se do CSAM zahrnují i materiály cudné? Protože spolu s nimi oběť možná odevzdala i nějaké informace o sobě, proběhl nějaký ten sexting (sexualizovaná komunikace) a z toho trvá vytvořit screenshoty asi vteřinu. Pak stačí jen jedna vydírací zpráva o tom, co na vás ten druhý má, a průšvih je na světě. Nejde tedy jen o existenci vizuálních materiálů, ale to, čím se mohou stát v nesprávných rukou a že se šíří dál.
Začít dřív s výrobou porna než sexem?
Pojďme se na to ještě podívat ze strany oběti. Ti lidé se obnažovali, dělali intimní věci v interakci s někým, koho si pro tu chvíli vybrali, pod vlivem zamilovanosti, připoutanosti, důvěřivosti, touhy, vzrušení, manipulace... Dost možná to byly jejich první sexuální zážitky sdílené s někým dalším. Když uvážíme, že první sex zažívají v Česku dívky v průměru zhruba v sedmnácti letech a chlapci mezi sedmnáctým a osmnáctým rokem (Sexuologický ústav, 2013; čerstvá data výzkumu Czechsex budou brzo). Zatímco masturbace se objevuje někdy už před 10. rokem, když už děti často mají mobily. Tak to máme celých dlouhých 5 až 7 rizikových let. Není to zrovna lehký start sexuálního života, když ho ještě nemáte ani vyzkoušený, ale vaše porno je už hitem internetu. Kdokoliv, koho potkáte na ulici, ho mohl vidět. Žít s tím je pro děti těžké a trauma je na celý život.
Že se odhalení nestávají?
Já jsem ty příběhy nehledala, oni chodí sami. Jeden mám v prvním článku, který jsem psala o rizicích a trestech za dětský sexting, a druhý v rozhovoru s pornoherečkou, která chtěla svou novou práci utajit před sousedy. Děje se to. Ani v jednom případě dokonce nejde o klasiku zvanou revenge porn, což znamená, že se vás partner mstí za rozchod tak, že se podělí o vaše společně vyrobené intimnosti.
Pokud nějaký materiál dostanete, je povinností odmítnout, mazat nebo ohlásit. Pokud to neuděláte, budete ho mít u sebe, je to držení CSAM, pokud pošlete jinam, je to distribuce CSAM a za to všechno včetně výroby jsou trestní sazby.
Poloviční platí pro děti od 15 do 18 let, plné pro dospělé - víc je v textu v prokliku👈 Je to zneužívání dětské neznalosti věci, důvěřivosti, mládí, může se nakonec i stát, že dítě bude kvůli tomu vydírat vás. Zákon však bude spíš na straně dítěte.
15 vs. 18
V Česku ale i dalších státech je problém, že máme dvě hranice: 15 let pro pohlavní styk, 18 let pro zobrazování sexuality. Pro děti je to matoucí. Je tendence k tomu, že by se snížila ta druhá hranice - pro zachycování sexu? “Rozhodně ne. Spíš to vypadá na zvyšování hranice pro vstup do sexuálního života nad těch 15 let. Ne, že by se na tom v nějakém státě pracovalo, ale taková je diskuse,” uvádí Lucie Krejčová. Problém je, že děti o nelegálnosti výroby do 18 let buď nevědí, nebo vědí a je v tom pro ně právě "rajc". Je to o to víc vzrušující revolta, která je dospívání přirozená. A tady je ta úloha rodičů vysvětlit jim, kdo na revoltě bude bitý!
Trauma nadosmrti
Proč platí, že zneužívá i ten, kdo se na tyto materiály jen dívá? Protože oběť je tolikrát obětí, kolikrát byly jeho materiály zobrazené. Jsou vlastně obětí každého, kdo se dívá.
Představte si, že jste nazí. Nebo že masturbujete. Pak si představte někoho, kdo se vám fakt nelíbí. A teď si představte, že je s vámi v místnosti. Dívá se na vás a masturbuje. Příjemné?
Problém je, že utrpení obětí nikdy neskončí, protože jejich materiál je pořád někde venku. Je traumatizující, že záběr existuje a může se šířit dál. Může být kdekoliv, na internetu nebo dark webu, v mnoha sbírkách. Jakmile ho pořídíte, už jeho cestu neřídíte.
Experti zdůrazňují: Oběti budou trpět, dokud nebudou všechny CSAM materiály odstraněny a nezabrání se jejich šíření.
Experti na potírání CSAM řeší tři základní oblasti:
* jak takový obsah zachycovat. Technologie vznikají, ale vývoj není dost rychlý a peněz na to není pořád dost
* jak pomáhat obětem. A je to celkem problém, protože s tím 90 % psychologů nechce pracovat (a to je stav v Německu!)
* jak pomáhat uživatelům přestat s tím, aby takové materiály hledali, šířili, děti na sítích kontaktovali a iniciovali další výrobu. I tady je třeba psychologů
Téma nepodchycené a nepopulární
Problém je, že v bezbřehosti internetu zůstává většina této kriminality nepodchycena a téma je velmi nepopulární - u veřejnosti i odborníků. S tabuizací souvisí i to, že se na výzkum, terapie pachatelů a osvětu neshání snadno peníze.
Co vlastně o uživatelích CSAM víme?
Moc ne. Jsou specifičtí a víme málo, protože žijí ve skrytu internetu a většina z nich (58 %) o tom, co si prohlíží, nemluví s nikým.
To, co se o nich ví, se ví většinou od obětí. Výpovědí pachatelů - lidí, kteří byli dopadeni, léčeni a souzeni, je málo. Experti tedy hledají nové cesty, jak se k nim dostat, aby je vlastně mohli poznat.
Nejhlubší ponor do světa konzumentů podnikla organizace Protect Children, která v roce 2021 udělala 2 průzkumy na dark webu, kde na konzumenty vyskakovalo okno s otázkami. Zachytila jich přibližně 8500, zjišťovala jejich motivace, myšlenky a chování. Jeden z nich měl krásný název: Help us to help you (Pomozte nám, abychom vám pomohli). Pomocná ruka se ukazuje jako ta nová cesta, kudy s terapiemi jít, aby byly efektivnější. Protože - jak vyplynulo z dat, ti lidé by pomoct chtěli, ale neví jak, a nebo se jim “abstinovat” bez pomoci dlouhodobě nedaří.
Co se zjistilo?
❗ Pomoc je daleko: Uživatelé CSAM by s tím často chtěli skončit, ale cestu ven z temnot se jim nedaří najít. Chybí bezpečné rámce pro pomoc, je málo podpůrných projektů, a když jsou, trvá, než najdou důvěru v systém. Podle Kateřiny Klapilové, která stojí za projektem Národního ústavu duševního zdraví Parafilik, to trvá až dva roky, než se odhodlají!
❗ Je třeba zabránit šíření takového obsahu, protože motivuje uživatele nejen k další konzumaci, další výrobě, ale i k přímému kontaktování dětí
❗ Uživatelé obsah nejen konzumují, ale i (spolu)vyrábí
❗ Uživatelé se s takovým materiálem potkají většinou poprvé jako hodně mladí (do 13 let). Jinou motivací může být to, že byli v dětství sami zneužíváni, nebo jsou otrlí vůči dospělé pornografii
❗ Častější obětí jsou dívky, u zneužívání chlapců se zase objevují ostřejší praktiky
❗ Velký problém je s livestreamy, poskytují obrovský prostor pro výrobu CSAM
Podrobněji 👇👇
1/ Cesta k pomoci. Ideálně přes soucit
Ukázalo se, že je dobře je zkoumat. Průzkum jim mnohým dal první možnost zamyslet se nad tím, co dělají, a pocity, které mají. Mnoho respondentů vyjádřilo úlevu, že se mohou podělit o své pocity a ocenili, že by mohli získat pomoc. Průzkum byl inspirován terapií zaměřenou na soucit, a právě to by mohlo vést ke změně škodlivého chování.
2/ Je to porno jejich dětství
70 procent uživatelů z průzkumu vidělo poprvé dětské porno dříve, než jim bylo 18 let. Téměř 40 procent dokonce dřív, než jim bylo 13 let. Více než polovina ho viděla náhodou - aniž by to aktivně vyhledávali.
Proč tak mladí? Pro to je víc důvodů:
- Někteří byli prostě zvědaví.
- Jiní byli sexuálně zneužívaní nebo vykořisťovaní - pro ně je vyhledávání CSAM cesta, jak lépe porozumět svému zneužívání a, nebo chtěli najít materiál zobrazující jejich vlastní zneužívání, pokud nějaký existoval.
- Jiní si cestu k tomu našli poté, co se stali necitliví vůči dospělé pornografii.
To, že děti vidí CSAM v mladším věku, na ně může mít dalekosáhlý negativní dopad především na jejich komfort a vývoj.
3/ Genderová nevyváženost
Uživatelé vyhledávají materiály převážně s dívkami. Skoro polovina ze všeho obsahu připadá na dívky ve věku 4 až 13 let, jen 18 procent pak na chlapce ve stejné věkové skupině. O to brutálnější však je. Čtvrtina uživatelů hledá násilný, sadistický a brutální obsah!
4/ Nejen diváci
U mnoha uživatelů je vysoké riziko, že se nebudou na materiály jen dívat, ale budou děti i přímo kontaktovat. Je to mylná představa, že ti, kteří sledují CSAM, představují menší nebezpečí než pachatelé zneužívání v offline.
52 %
respondentů se obává, že je sledování sexuálního zneužívání dětí může svést k sexuálnímu jednání proti dítěti
44 %
respondentů uvedlo, že je sledování přimělo přemýšlet o hledání kontaktu s dětmi
37 %
respondentů po zhlédnutí CSAM hledalo přímý kontakt s dětmi
Výzkum ukázal, že existence sexuálního zneužívání v online vede k existenci dalšího - k myšlenkám a obavám ze spáchání trestných činů sexuálního násilí. Proto je nanejvýš důležité odstranit takové materiály z webu, apelují autoři průzkumu.
5/ Více livestreamů
Roste množství živých přenosů, během nichž pachatelé zachycují a sdílí v reálném čase CSAM. Sleduje je téměř polovina respondentů průzkumu.
Nárůst je způsobený mimo jiné pandemií COVID-19, uživatelé za výrobu materiálů na zakázku dětem platí. Live streamy ukojují poptávku po novém „čerstvém“ materiálu a přizpůsobeném zážitku jim na míru.
Kvůli této metodě je vytváření, distribuce a sledování CSAM dostupnější než kdy jindy. Je to další velká výzva pro preventisty.
“Abychom to mohli řešit, potřebujeme účinnější nástroje prevence, vynucené ověřování věku na platformách a prevenci zaměřenou na děti - poučit je o tom, jak být v online bezpečně,” říká Nina Vaaranen-Valkonen, spoluautorka průzkumů.
Potenciální pachatelé nejsou jen pedofilové
Výsledky průzkumů ukázaly, že ne všichni uživatelé CSAM jsou pedofilové nebo hebefilové (náklonnost k dospívajícím dívkám). Lidé k CSAM sklouzávají, když mají problém s přemírou konzumace pornografie, když mají nutkavé sexuální chování, když byli nejen sexuálně zneužívaní v dětství nebo mají i další traumata. Takže by byla chyba zaměřit prevenci na jednu skupinu, musí se zaměřit na větší skupinu lidí a všechny děti.
U pedofilů se ale ještě zastavím. To, že má člověk pedofilní preferenci - má romantické i sexuální touhy k dětem - neznamená, že jim propadá. Preference z něj nedělá násilníka a delikventa. Ti lidé se s tím rodí a nejde to přeučit, jde to však držet na uzdě. Krásné heslo má projekt Parafilik: "Nemůžeme za své pocity, můžeme za své činy."
Vzpomeňte si, že jste byli z někoho úplně hotoví. Byly vaše touhy tak neodbytné, že jste ho šli znásilnit? Drtivá většina z nás to zvládne neudělat. Ať už máme jakoukoli sexuální preferenci a libůstku.
Pocity z užívání? Negativní, ale i pozitivní!
Používání CSAM může být návykové a lze z něj někdy, jako z každé závislosti, těžko vystoupit. Většina uživatelů CSAM – 62 % - říká, že se v určitém okamžiku pokusili přestat, ale nepodařilo se jim to. Potřebují pomoc.
Že se na to dívají v sexuálním vzrušení nebo rozrušení, je asi celkem jasné. Znepokojivé ale je, že značná část respondentů se při tom cítí "optimisticky a dobře ve vztahu k sobě". Ukazuje to fakt, že tito lidé situaci neumí správně posoudit - podléhají takzvaným kognitivním zkreslením (chybnému myšlení).
Nejčastější kognitivní zkreslení v případě CSAM?
1/ Když se na to koukám, reálně dítěti neubližuji, není to zneužívání. Zbavují se odpovědnosti.
2/ Dělají to přece dobrovolně. Jenže uživatelé už nevidí, že za kamerou někdo stojí, kdo ho v tu chvíli nebo později vydírá.
3/ I mladí mají právo na lásku a potěšení.
I přesto je to uživateli vnímané častěji negativně a nemluví o něm až 58 % uživatelů (tolik lidí to nikdy nikomu neřeklo). Jen 16 % se svěřilo někomu blízkému a dalších 9 % anonymně.
Téměř polovina lidí z průzkumu tvrdí, že CSAM negativně ovlivňuje jeho duševní zdraví a blízké vztahy; 57 % mělo touhu stáhnout se ze společnosti.
Být mezi svými. To může být úleva, ale v případě skupiny, která nemá pod kontrolou užívání dětské pornografie, to hrozí opakem. Problém to může zhoršit. Uživatelé si mohou ospravedlňovat navzájem své chování a udržují se v chybných úsudcích. V kontaktu s jinými uživateli je 46 % z nich!
Pomóc!
Téma pomoci je pro CSAM klíčové. Pomoc nikdy nehledalo 48 % lidí. Pouze 13 % respondentů uvedlo, že se jim pomoci dostalo. Lidé s tím zkouší seknout, ale často jim to nejde. Proč?
Jaké důvody pro to vidí sami?
Nedostatek sebekontroly, Stupňující se zvyk sledovat pornografii, Závislost na sexu a masturbaci, Deprese, Problémy ve vztazích, Užívání návykových látek, Stres a úzkost, Sexuální zneužívání v dětství, Osamělost, Přístupnost CSAM, Neochota přestat
Co uvádí, že by jim pomohlo:
Léky na snížení sexuální touhy, Vztah s partnerem/partnerkou, Alternativní způsob, jak dosahovat uvolnění, Terapie/poradenství, Menší přístupnost CSAM, Kdyby se podobný průzkum připomínal pokaždé, když do toho spadnou, Být chycen/zatčen, Bezpečný prostor k přiznání
Pokud nějakou dětskou pornografii najdete
- nahlaste to policii. Má speciální jednotku
- Nebo to můžete poslat na web stoponline.cz, kde to vytřídí a nechají ve spolupráci s weby a policií smazat.
Pokud si dětskou pornografii prohlížíte
- věřím, že vám tato sada informací ukázala, že to není ok, ale cesta ven z toho existuje. Věřte, že lidé, kteří s tím pomáhají, vás nebudou soudit. Pracují úplně jiný stylem. Naopak za každého, kdo se přihlásí do péče, jsou rádi.
- Zkuste mrknout na parafilik.cz nebo zavolat na sexhelplinka.cz - obojí je pod Národním ústavem duševního zdraví. Služby jsou anonymní a bezplatné.
- Nebo to zkuste načíst a otestovat se na webu Troubled Desire. I tam vás nasměrují.
- Pokud řešíte pedofilní preferenci, pak zkuste oslovit organizaci ČEPEK.
Díky, že jste to dočetli! ♥ Jestli to jen jednomu pomůže, mělo to smysl. 😉