Domácí úkoly pro česká média
Sexuální témata v českých médiích pohledem expertů a expertek na média i sex
Jak česká média referují o sexuálních tématech? Nenašla jsem na tohle téma žádnou studii, diplomku ani rozbor. A přitom se dá dost co mapovat. Článků se slovem sex vyšlo jen v minulém kalendářním roce přes 34 tisíc. Nejčastější zdroje? 👇
A taky se dá dost pokazit. Zpovídala jsem odborníky na média a sexualitu - sexvýzkumníky, psycholožku, šéfredaktora, pedagožku - a přináším úryvky toho nejzajímavějšího z rozhovorů. Ptala jsem: Jak píšeme? A jak máme psát? A o čem, abychom podpořili vznik zdravé sexuální kultury?
Veřejnoprávní média by neměla nechávat prostor extrémistům. Čerpejte od terapeutů
Marek Navrátil, metodik NUDZ, vedoucí sekce aplikovaného výzkumu Centra pro sexuální zdraví Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ)
Největší tabu je pedofilie. Stále se o tom nedá referovat, aniž by se nespustila lavina kritiky. Vidíme to i u našich vlastních příspěvků. Musíme hodně vysvětlovat, že ne každý pedofil něco spáchal, je to nepochopitelná věc. I problematika znásilnění je plná mýtů. Zní pořád dokola, že si za to ženy mohou samy. Posílily to v médiích třeba výroky spolustraníků Dominika Feriho, kteří zpochybňovali stížnosti žen, sklouzávali k chybným morálním úsudkům. Lidé také moc nechápou, že některé preference mohou způsobovat distres a jsou bagatelizované, například fetiše.
Dále taky otvírání tématu transgender neodpovídá tomu, že by se k němu přistupovalo na základě dat z moderních výzkumů. Zaujalo mě například, když rozhodl ústavní soud o zrušení podmínky kastrace při změně identity, ČT24 mělo jen krátkou zprávu. Čekal bych víc. Problém, když téma dostatečně neotevřou kvalitní média, chopí se toho progresivní aktivisté a zpátečnická média, která se na věc dívají pohnutým ideologickým způsobem. Chybí pak racionální debata, kterou by měla vést veřejnoprávní média.
Další tématem je nebinarita. Ta je teď hodně na vzestupu. Jsou tu příklady odborníků, kteří povědomí rozšiřují, ale média se toho jaksi pořád bojí. Myslím si, že pokud se neposuneme s transgender tématy, pak se neposuneme ani s binaritou.
Všechna ta téma se dynamicky rozvíjí a věřím tomu, že v horizontu let se v porozumění posuneme. Budeme muset, protože ty kategorie rostou. Věřím, že se k tomu média postaví na základě faktů a s empatií vůči lidem, kteří se v této těžké situaci nachází.
Kde brát erudici a inspiraci, jak o tom psát? Od odborníků a lidí, kteří s lidmi minorit pracují - třeba terapeutů. Ideálně od těch, kdo s nimi jsou pravidelně a vidí do jejich problémů. Není dobré spoléhat se na zprostředkované zdroje, je nutná přímá zkušenost.
Role malých a velkých médií: Decentralizace mediálního prostoru může být riziko, že se ztratí serióznost a kvalitní zpracování informace, ale je to zároveň i příležitost, jak dostat do popředí pestrost názorů. Negativum? Téma se dostane k publiku z rukou lidí, kteří chtějí budit vášně a nejde jim o téma jako takové.
Lidé se chytají špatných zdrojů informací - zvláště v témat transgender. Je třeba zmínit důležitost kritického myšlení a digitální a mediální gramotnost.
Málo tekutin, aspoň, že ty vztahy!
Lukas Blinka, psycholog, výzkumník, Institut pro psychologický výzkum, Masarykova univerzita
Erudice a připravenost se liší spíš člověk od člověka než médium od média. Nejsem moc cílovka běžných novinových článků o sexu, takže možná nedokážu odpovědět úplně fundovaně, ale přijde mi, že se v běžných médiích referuje zejména o sexualitě v kontextu vztahu. To na jednu stranu dává smysl (nejčastěji se sex děje ve vztahu). Média tím poslední dobou dělají dobrou práci například v oblasti alternativních vztahů, které tím normalizují. Ukazují třeba, že nevěra není vždy nutně nevěra.
Na druhou stranu sex není jen vztah a má v sobě mnoho dalších aspektů. Například těm fyziologickým se média, zdá se mi, spíš vyhýbají. Tekutiny asi nejsou mediálně sexy.
Podcasty, blogy, malé weby a podobně se mohou tématům věnovat mnohem intenzivněji než klasické mediální formáty. Jsou strašně potřeba. Vliv běžných médií bych ale taky nepodceňoval - i když jsou zpravidla povrchní, tím, že mají větší dosah a zprávy se v nich periodicky opakují, mají větší vliv na formování postojů. Stokrát formulované "málo" má větší vliv než dvakrát formulované "hodně". Nevýhodou běžných médií je ale fakt, že se tématu nevěnuje nikdo soustavně. Je to lifestyle téma, jen takový výplněk, když není nic jiného - jednak to snižuje jejich serióznost a jednak si ty články mohou i protiřečit.
Nepsat o sexu jako o bizáru. Ideální je shrnovat vlastní zkušenosti
Marek Pros, ex-šéfredaktor magazínu Refresher.cz (v době, kdy jsem si povídali, web ještě vedl)
Rozhodně bych se sexuálními tématy doporučoval pracovat rozumně, aby jich nebylo moc. Vidím, že je teď velkým trendem psát o ženské sexualitě, ženském orgasmu a uspokojení. To byla dřív témata okrajová nebo braná jako něco bizarního. Teď nastupuje trend ukazovat celou šíři sexuality - že normální je cokoliv, pokud jsou s tím všechny strany v pohodě a dodržujete zákony. In je téma body positivity - všechna těla jsou krásná. Naopak stále málo prostoru mají v médiích sexuální menšiny.
Všechny trendy, které jsem pojmenoval, postupně dorazí do většiny médií - i tam, kde to zatím berou jako sexuální úchylky. Ale víme ze čtenářského zájmu, že to jsou velmi vyhledávané věci a většina online médií potřebuje čtenost a slyší na ni. A až to začnou víc zahrnovat do svého portfolia, budou to pravděpodobně zpracovávat jako něco bizarního.
Zpravodajská média mají zpracování sextémat těžší než média typu Heroine nebo Refresher. Tam totiž píší lidé, kteří se tomu věnují hlouběji a i na odborné úrovni. Nevznikají pak překlopené wikipedie. Ale mainstream má být mainstreamem a má jím zůstat. Jde jen o to, aby když se to tam dostane, nebylo to zkratkovité.
Dobrá vůle lidí z médií nechybí, ale chybí erudice a není kde brát
Iveta Jansová, vedoucí Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity, která se zabývá mediální reprezentací neheterosexuality
Sexualita je pořád v Česku trochu kontroverzní téma. Bojí se ho ale zejména politici, veřejnost je tomu už otevřená. Mohli jsme to vidět s nedávným hlasováním o sňatky pro všechny. I když statistiky ukazovaly, že je až 70 % populace byla pro, byli to nakonec naši politici a naše političky, kteří to mezi sebou nebyli schopni prosadit. Nejsou dostatečně dobře informovaní o tom, co novela zákona obsahuje a co by to mohlo přinést. Je tady pořád strach z jakési genderové lobby, což je úplný nesmysl. Samozřejmě to souvisí i s tím, proč se tady neschválila Istanbulská úmluva a proč se naše země bohužel přesouvá více k nesvobodným zemím v tomto ohledu.
A s tím pak souvisí i to, jak se píše o sexualitě. Stereotypně. Vinu vidím v extrémně nedostatečné sexuální výchově, z níž plyne nevzdělanost politiků a političek a lidí v rozhodovacích orgánech, kteří nedokáží vidět potenciál toho, co to znamená mít informovanou společnost. Děti, ale i dospělí si deficit sexvýchovy suplují na internetu, kde to nemá žádné hranice. Nevědí, jak s nabitými informacemi nakládat, a tak se objevují závislosti - třeba na pornografii - a podobné velmi vážné záležitosti.
Máme vzdělané novináře? Často nevědí podstatné věci, ale jsou těmto tématům otevření. Nemají přístup ke kvalitním informacím. Nejsou veřejně dostupné.
Jsem právě po semináři o mediálním obrazu sexuálního násilí. Tyhle hodiny jsou vždycky děsivé. Je vidět, že studenti a studentky s tím všichni mají nějakou zkušenost, ať už od někoho blízkého nebo vlastní. Je zajímavé pozorovat v průběhu let, jak se změnily reakce na satirické zpracování těchto témat. Čemu se před třemi lety ještě smáli, se dnes už nesmějí. Vzdělanost v tomhle ohledu vzrostla.
Dostávají všichni lidé studující novinařinu základ informací, které by měli mít pro psaní o sexu? Ne. Můžou se u nás zapsat na volitelné kurzy, kde se bavíme o marginalizovaných identitách nebo sexnásilí. Zapisují se tam lidé s tím, že chtějí jednat s lidmi s pokorou. Třeba nechtějí člověka urazit tím, že je špatně osloví nebo že budou necitliví. Ty kurzy jsou plné, mnoho ze zájemců a zájemkyň se musí hlásit opakovaně, aby se dostali. Kapacita není dostatečná.
Vzkaz novinářům a novinářkám: Cesta, jak to dělat dobře, je zvídavost, lidská slušnost a respekt. Říkejte lidem tak, jak chtějí být lidé oslovováni, mluvte s nimi jen o tom, o čem chtějí mluvit, respektujte, když o něčem mluvit nechtějí.
Články musíme přepisovat, aby nebyly stereotypní. Experti sami o těžkých tématech neumí mluvit srozumitelně
Leona Šímová, psychosexuoložka
Temné zóny sexuologie jsou zvláště parafilie. Když jsem otevřeli projekt Parafilik.cz, setkávali jsme se s novináři. Přicházeli nepřipravení nebo jen velmi povrchně. Nevědomí si hloubky témat a stereotypním přemýšlením o věci. Během rozhovoru jsme to korigovali, ale pak nám přišly k autorizaci texty s původními zkresleními. Takže jsme museli korigovat znovu a z půlky to přepsat. Samozřejmě nemůžeme očekávat, že se novináři budou hluboce orientovat v parafiliích, ale bylo by fajn, kdyby využívali zdroje založené na současných výzkumech, ale kvalitní rešerše prostě chce čas.
Buď měli staré informace nebo to přepsali, protože nemohli zveřejnit, že pedofilie je vrozená věc a že jsou to vlastně chudáci, protože by si z toho čtenáři přečetli, že se jich zastávají. Docházelo k tomu, že jsme se s médii navzájem zklamávali.
O parafilicích je prostě složité psát. I my odborníci se to musíme naučit. Neumíme to předat “konzumovatelně”.
A další podobné téma je sexuální násilí. Když se napíše “byla znásilněná manželem”, tak je diskuse s prominutím ke zvracení. Každý chytrák napíše, že žena má povinnost, když jsou manželé, mít sex. O tom média píšou, ale je před námi ještě hodně práce. Manželka má dát, žena když se obleče takhle, tak si koleduje, to vše bohužel musíme ještě vysvětlovat.
Super je, když se média chtějí vzdělávat a ochotná korigovat vydané texty, když je něco špatně. A ještě lepší, když jsou média ochotná do textu dát i informaci, kde hledat pomoc, například, když se píše o sebevraždě nebo i pedofilii.
Anketa vznikla jako podklad pro seznam 14 tabu, mýtů a příležitostí pro česká média - brzy zde na ně bude link. "Vyprovokovala" ho otázka, kterou jsem dostala na konferenci Pink Expo 2024 (Růžový slon).