Duševní zdraví LGBT+ lidí chátrá. Důvod?
Nechtěla jsem psát o LGBTQ+ lidech, žiju jinými tématy. Jenže oni jsou klíč. Dovedli mě k nim mí heterosexuální respondenti. I oni jsou ve svých touhách sami
Každý člověk má vlastní identitu, která se týká různých věcí. Někdo nosí brýle, někdo je ze Slovenska a někdo má ADHD. Tyhle detaily z nás dělají osobnosti, odlišují nás od sebe. Pro spoustu lidí je důležité i to, kdo je přitahuje a jaké partnery vyhledávají. Řekněte mi, pro koho je to překvapivé zjištění!? Je to pro jeho osobnost možná stejně tak důležité, jako to, že je někdo ze Slovenska. Jenže mi řekněte, proč by lidé měli tajit, že jsou ze Slovenska?
29 % LGBTQ+ lidí se druhým nesvěřuje se svou sexuální identitou
Proč by tyhle informace měly být otravné, studuhodné nebo ohrožující?
49 % z nich má obavy, že je okolí soudí kvůli orientaci
A proč bychom kolem těchto faktů měli být lhostejní?
63 % osob náročně přijímá svou ne-heterosexuální identitu
A proč by se nás mělo dotýkat, že se v tu chvíli nebavíme recipročně a stejně dlouho i o tom, odkud jsme my.
Tu lhostejnost, otrávenost, znuděnost kolem tématu LGBTQ+ (čili queer, je to lepší označení - zahrnuje všechny) vídám v bublině mých sociálních sítí poměrně často. A cítím se při tom jako obvykle - jako mimoň. Mě totiž naopak strašně moc zajímají lidé, kteří mají něco jinak než já. Je v tom ale jiný důvod, proč se tak nadšeně zajímám o LGBTQ+ lidi, než to, že mám ADHD a zajímá mě všechno, co je nové a jiné. Je to tím, že...
...když dojde na sex, jsem každý jiný.
Ale ne všichni si to dovolí zkoumat, otevřít a prožívat. A lidé LGBTQ+ si to díkybohu už dost často dovolí. Jejich počet taky proto stoupá.
Pro mě jsou tihle lidé takové hvězdy na nebi, která nás mohou dovést domů - k osvobození. Každého z nás - i toho největšího heterosexuála. Otvírání jejich témat jsem neměla zpočátku vůbec v plánu. Dovedli mě k tomu moji heterosexuální respondenti. Tím, jak byl každý jiný. A v tom, co chtěl, byl vlastně sám.
V sexualitě jsme každý sám. Není to paradox? V oblasti, pro kterou povětšinou potřebujeme někoho dalšího?
O tom, že nás queer lidé mohou učit o vztazích a genderových stereotypech, hovořila novinářka Silvie Lauder v podcastu Moderní láska. Mluvila o komunikaci a o čistě praktických věcech. Například situaci, kdo - žena nebo muž - platí v restauraci. Těžko se dá opřít o to, že platí muž, protože jsou tam dva muži. Musí o tom spolu komunikovat. To samé s rozdělením péče o domácnost. Super myšlenka, že? ;)
Nasloucháním proti depresi
Pozitivní postoj společnosti vůči queer lidem podle statistik stoupá nebo stagnuje. "Dobrou zprávou je, že dvě třetiny české populace neheterosexuální lidi přijímá, stále se však objevuje homofobní násilí. Vůči menšinám zafungovala jakási lhostejnost, lidé se o to nezajímají, pojmenovává to psycholožka a výzkumnice Andrea Stašek, která se zabývá tématy LGBTQ+, jejíž myšlenku jsem si půjčila pro úvod tohoto textu z rozhovoru pro idnes.cz. "Ale třeba u trans lidí je to jiné, častěji čelí narážkám a útokům."
Velmi často slyšíme, že je teď nějak moc genderů, že se to najednou problematizuje a že je to zbytečné. "Bylo to tady vždy, jen se o tom nemluvilo," komentuje to Andrea Stašek. Začátkem roku s kolegy z Institutu pro psychologický výzkum při Masarykově univerzitě v Brně udělali průzkum Zdraví LGBTQ+ lidí. Přišli na vysokou až extrémní míru depresivity u těchto lidí.
Kde pramení žal
Zajímavé je, že depresivita a úzkostnost nevychází z toho, že jsou jiní. Toho většinou nelitují a nechtěli by to měnit. Ale z toho, jsou nepřijatí.
„Před duševními potížemi a dopady tzv. menšinového stresu nejvíc pomáhá sociální podpora, dobré vztahy, pocity přijetí společností a dostupnost pomoci,“ píší autoři průzkumu. Takže zas: QUEER TÉMATA SE TÝKAJÍ VŠECH.
Neheterosexualních lidí je podle průzkumů v populaci víceméně 10 procent. To je v Česku milion lidí. Když připočítáme ty, kteří se kolem těchto 10 procent pohybují, je to už velká masa. Pozoruhodné mi přijde, že největšího nepřijetí se jim dostává často od nejbližších - od rodiny. I to vyplynulo z průzkumu.
"Při dlouhodobém potlačování sexuálních potřeb může být tělo postupně ve velkém stresu. U genderové identity (cítím se jako muž, žena? pozn. Hledání Grálu) je to jiné. Je možné ji skrývat, ale kromě duševních potíží hrozí člověku i riziko, že nebude nikdy se životem spokojen," říká Andrea Stašek v rozhovoru pro idnes.cz.
Rodiče bestie? Není to tak jednoznačné
Mám děti, je pro mě nepředstavitelné, že bych je zavrhla nebo challengovala kvůli orientaci. Andrea mi vysvětlila, proč to ti rodiče dělají, když jsme se bavily o tom, jak mohou rodiče zvládnout coming out svým dětí. Připomenu to tu:
"Co se ve chvílích coming-outu děje v rodičích, může být hodně dramatické. Člověk najednou zjistí, že své dítě neznal nebo ho poznává najednou z úplně jiné strany. Může to být velký dar - vznikne lepší vztah, když se to dobře zvládne. Může to být ale i velká rána, kterou provází truchlení.
Rodičovský postoj k genderovému určení dětí je do nich vrytý už v době, kdy ještě ani nejsou na světě. Říkáme si, že chceme holku, nebo kluka, kupujeme tomu odpovídající barvy oblečení. Lidé také očekávají, že budou mít vnoučata. Coming-out jim obrátí tato očekávání úplně naruby. Musí si své dítě předefinovat, a to může být krize. Hlavou rodičům běží, že dítě dosud vůbec neznali, je to někdy až děsivé.
Existuje jedna zajímavá studie, jejíž název zní "Bylo by to, jakoby umřela". Prožívání rodiče může někdy vypadat až takhle. Něco z něj umřelo a rodiče prochází truchlením. Protože si třeba předtím představovali určité kontury budoucnosti dítěte a spolu s tím i tu svou, teď je vše jinak. Tato niterná fáze truchlení, a to není nadnesený výraz, může trvat i měsíce.
Kdybyste byli takovým příbuzným, doporučuje se psycholog, který člověku pomůže se s tím srovnat. Můžete zkusit i Helplinku Národního ústavu duševního zdraví, kde vás nasměrují na pomocníka.
👉 Nepřijetí nového pramení mnohdy z toho, že neznáme obsah jevů. Právě proto vychází z průzkumů horší tolerance nebinarity nebo asexuality než homosexuality, s níž se naše společnost sžívá déle. Kde se dovzdělat? Koukněte na web vznikající při katedře psychologie na brněnské MUNI: q-psy.cz.
Celý rozsáhlý průzkum Zdraví queer lidí najdete zde 👈 Právě z něj jsou data v úvodu.
Za sdílení tohoto textu, pokud s vámi rezonoval, budu ráda. Nechám ho navzdory tomu, že bych ráda, aby mě psaní o sexu někdy plně živilo, navždy bez paywallu.