Záhada jedné vily * 100. článek Hledání sexuálního grálu
Jak vzniklo slovo „robertek“ a co se dělo ve zdánlivě poklidné vile na pražském Břevnově? Tento příběh, který otřásl nejen kriminalisty, ale i společností, vyšel přesně před 45 lety
Vítejte u 100. článku Hledání sexuálního grálu! Paradoxně je mnohem starší než tento web a dokonce i starší než já, jeho autorka. 😏 Vyšel před 45 lety na den přesně, a to v Zemědělských novinách. Unikátní je tím, že právě jeho vydáním se v Česku etablovalo slovo robertek.
Tajemství padesáti žen
Na začátku leckterého zajímavého, ba i mimořádného kriminálního případu může být všední, tuctová, bezvýznamná událost – maličkost, prkotina, nicka. To se například - - ale víte co? Nechme si tu pravdu přiblížit na příběhu, který nám bude vyprávět pražský kriminalista Svatopluk Rovenský. Nuže: Napřed bych chtěl říct, že kriminalisté přicházejí k případu dvěma rozličnými cestami. Nejobvyklejší je, že mají před sebou důsledek trestného činu. Může to být zraněný či zavražděný člověk, vykradený obchod, loupežné přepadení, odcizené starožitnosti, objevené falzifikáty či třeba manko v prodejně a tak podobně.
Druhá cesta jde vlastně z opačného konce. To se dozvíme o podezřelých okolnostech, které signalizují nějakou neplechu, ale někdy se zpočátku ještě neví, oč vlastně jde a jestli je v pozadí vůbec nějaký čin, postižitelný zákonem. Často dostáváme upozornění z řad občanů. Někdy napíší, mnohdy anonymně, jindy přijdou osobně.
Jako pan Suchánek. Jednoho dne, na začátku předminulé zimy mne navštívil. Napřed se ohlásil telefonicky, má prý pro nás důležité, avšak diskrétní sdělení. Přišel na minutu přesně a usedl právě tedy do toho křesílka. Šlachovitý rázný muž s pichlavýma očima mi s pýchou v hlase sdělil, že celý život pracoval jako daňový úředník, teď je v penzi a před půlrokem se přestěhoval z Jihlavy k dceři sem do Prahy, to když mu zemřela manželka. Já za ta léta poctivé práce poznal, co špatnosti je v lidech, to byste se divil, každý druhý kouká, jak by se vyvlékl z daňových povinností. Pan Suchánek na mne pohlédl tak, že jsem honem zavzpomínal, jestli mám daně v pořádku.
Ukázalo se však, že muž, který ví o lidské špatnosti, mě nepřišel strašit, vede ho k nám docela něco jiného. Pane, přišel teď k věci, já mám na daňové úniky nos, hodiny bych vám mohl vyprávět o zlotřilcích, co pracují načerno jen proto, aby ošidili stát. Já byl bič na poplatníky, to mi věřte. A tak mi neunikl ani zlořád, na který jsem přišel upozornit.
Emeritní bič na poplatníky chodí čtyřikrát denně venčit pejska, je to fenka pinče a volá se Kariéra. Pan Suchánek samozřejmě nemá při těch procházkách zavřené oči, cestu zná už zpaměti, ví, kdo v které z těch vilek v Břevnově bydlí – a to je právě ono.
V jedné z nich žije jistá Věra Machková a přebývá tam prakticky sama. Je bezdětná, rozvedená a rodiče má skoro celá rok na chalupě kdesi ve východních Čechách. Ještě před dvěma roky vedla paní Machková velké kadeřnictví ve středu města, ale pak toho nechala, že prý se musí starat o nemocné rodiče. I když teď jsou zřejmě zdrávi, přece jen Machková nikam nenastoupila: To samotné je věc, která by se neměla trpět, ale kvůli tomu pan Suchánek nepřišel. Jenže - -. Vedoucí kadeřnictví nechala zaměstnání jen proto, aby mohla kadeřit doma a okrádat o daně. Neboť si pan Suchánek už zjistil, že Machková žádné povolení k práci na svobodné noze nemá. Bodejť by jo, hněvivě zablýskl očima, to by musela platit řádnou daň!
Poděkoval jsem všímavému panu Suchánkovi a ten mi při odchodu potřásl rukou. Doufám, že mi dáte vědět, jak tenhle závažný případ dopadne. Osaměl jsem s lístkem, na který mi napsal adresu paní Machkové i šest čísle aut, v nichž podezřelé ženy přijely. S výjimkou jediného vozu z Benešova šlo o pražská čísla. Sdělení akurátního daňového úředníka znělo věrohodně. A tak jsem jednomu z našich mládenců řekl, ať se mrkne na Věru Machkovou a také na majitele aut. Druhý den jsem měl na stole hlášení:
Osmatřicetiletá Věra Machková vedla šest let dobře prosperující kadeřnický salón, který koncem pětasedmdesátého roku opustila. K malé radosti ředitelství podniku i zákaznic, protože salón Judita byl vyhledávaným kadeřnictvím první kategorie. Neradi se s ní loučili, ale co dělat, když se musela starat o nemocné rodiče. Je rozvedená, nikdy žádný střet se zákonem, těší se nejlepší pověsti. A ty ženy, co za paní Machkovou dojíždějí? Vesměs manželky mužů, kteří ve svém fochu něco znamenají. Známý chirurg, populární hudebník, uznávaný architekt, dálkový civilní pilot, generální ředitel, šéf velkého autoservisu. Není divu, že si jejich ženy mohou dovolit soukromou kadeřnici.
Všechno nasvědčovalo, že pan Suchánek trefil hřebíček na hlavičku a tak si naši začali víc všímat zákaznic. To proto, abychom měli přehled o rozsahu podnikání paní Machkové a také pohotově dostatek svědků. Jen ojediněle některá přijela tramvají či autobusem. To spíš taxíkem, ale většina vlastním vozem, který ponechaly někde za rohem. Nejvíce těch návštěv bylo dopoledne, méně v odpoledních hodinách, zřídkakdy večer. Složení zákaznic podobné jako v těch šesti případech. A věk? Od pětadvaceti do osmačtyřiceti.
Přijížděly zřejmě předem ohlášené, vždy samy, jen ojediněle ve dvojici a nikdy se nezdržely déle než hodinu. Takže jsme už věděli dost a klec mohla spadnout. Jenže tu byl háček. Mládenec, který měl v terénu službu na starosti, upozornil na zajímavou okolnost: Pokud si mohl všimnout, tak ty zákaznice se vracely se stejným účesem nebo neupravenými vlasy, prostě tak, jak přicházely, nic nenasvědčovalo o čerstvém zásahu kadeřnice. Zajímali jsme se podrobněji o tuhle prapodivnou věc a za pár dní bylo jasné, že Machková těm svým návštěvnicím vlasy nijak neupravuje. Tak – do čerta! - jaký mohl být důvod jejich návštěv? Že by si přišly jen tak poklábosit? To jsme mohli vyloučit, spíš by se scházely v kavárně nebo tak. A nechodily by pokradmu, vůz by klidně nechaly před vilou. Takže nějaké tajemství v tom bude. Ale jaké?
Vrátili jsme se znovu k seznamu těch pravidelných zákaznic paní Machkové, tam někde mohl být náznak k odpovědi – co se vlastně v té vile děje. A nakonec jsme v něm přece jen našli opěrný bod. Jedna z mladších a častých návštěvnic byla sedmadvacetiletá Sylva, pokaždé přicházela v doprovodu úspěšné módní návrhářky. Sylva však zcela vybočovala ze sorty zákaznic: Servírka, o níž bylo známo, že dává přednost lesbické lásce. Že by - -? Druhý den jsme si s mladou lesbičankou promluvili. Trochu jsme ji pozdrželi, aby třeba hned neavízovala paní Machkovou.
Jste asi v polovině textu.
Pokud máte předplatné, tento odstavec přeskočte. Pokud ne a chcete si článek dočíst, máte dvě možnosti:
Koupit si text za jednorázový poplatek 155 Kč 👇
Hana Vacková
Pořídit si předplatné celého webu od 155 Kč za měsíc - získáte přístup ke všem textům Hledání sexuálního grálu (aktuálně 100 článků). Cena platná k 29. 12. 2024. Stačí kliknout na růžové tlačítko v rohu
PS: Nechcete zatím platit? Nechte si posílat aspoň náš newsletter zdarma 👉
Stačí se registrovat - opět stačí kliknout na růžové tlačítko v rohu