Když v ordinacích gynekologů začínají rozvody
Občas potřebujeme vědět, jestli má žena sex i mimo domov. Přiznání nevěry je při určitých nálezech dobrá zpráva, říká gynekoložka Táňa Glosová. Občas zažívá dost prekérní situace.
Přišla éra análního sexu. Ženy se gynekologů začaly víc než dřív ptát, jak na něj. Tohle když jsem nedávno četla - v jednom už pár let starém článku, zapřemýšlela jsem si, zda jsem se někdy gynekologa ptala na něco v souvislosti se sexem. Ne, když jsem byla mladá, nic nevědoucí a hladová po informacích, četla jsem knihy a ověřovala poznatky v praxi a gynekolog mě jako zdroj informací vůbec nenapadl. Asi i kvůli studu, ale hlavně kvůli mé konkrétní situaci: Chtěla jsem odtud vždy co nejrychleji vypadnout, protože jsem se bála otázky na svou mámu. Žili jsme v krajském městě a ona byla gynekologická sestra. V branži se všichni znali. Nechtěla jsem, aby rodiče věděli, že už mám sexuální život. Přihlásila jsem se tehdy ke gynekologovi, o kterém máma jednou mluvila s despektem - měl snad nějaký průšvih. I tak může vypadat pubertální revolta. 😊
Dnes, ve 42 letech, mi ale představa rozhovoru s gynekologem o sexu připadá nadmíru lákavá. Otázek mám milion. Jenže v ordinaci máte zhruba 20 minut času. Děkuju gynekoložce Táně Glosové, že si na mé otázky ve svém pracovně-mateřském kalupu našla hned několik hodin. Bavili jsme se o nejpikantnějším tématu, jaké lze u gynekologa řešit - o řešení pohlavně přenosných nemocí. Ale i o tom, co pro vás gynekolog v oblasti sexu může udělat.
Jsou pohlavně přenosné nemoci tématem pro gynekology, nebo je lepší v případě podezření rovnou mířit k dermatovenerologům?
Diagnostika i léčba těchto nemocí patří do oboru gynekologie, stejně jako do oboru dermatovenerologie. S některými chorobami ale mají dermatovenerologové víc zkušeností, tak odesíláme pacientky tam. Mají navíc na starosti evidenci a hledání zdrojů některých nemocí.
Existují dva typy sexuálně přenosných nemocí. První typ způsobují patogeny, které se u člověka mohou vyskytovat a nemusí způsobovat problémy, například gardnerelly nebo ureaplazmata. Většinou je na místě je přeléčit, ale jejich výskyt se nemusí nikam hlásit a není třeba aktivně trasovat kontakty. Ale onemocnění z té druhé skupiny se léčit musí v každém případě a jejich zachycení podléhá hlášení. Patří mezi ně například kapavka, syfilis, HIV, svrab nebo třeba chlamydie. Hygienická stanice potom vyhledává kontakt nakaženého, testuje je a případně léčí, aby se choroba dál nešířila. Známe to teď všichni – po letech pandemie Covidu-19 - dobře.
Některé nemoci mohou vypadat jako běžné infekce. Jak poznat, že se děje něco víc?
Když jde o běžný zánět v pochvě, objevuje se výtok, svědění, pálení. Že jde o něco víc, naznačí, když jsou k tomu bolesti v podbřišku, potíže při močení, bolesti při sexu nebo třeba zvýšená teplota. Nebo výtok, který se po běžné vaginální léčbě vrací. Gynekolog, který ženu vyšetřuje, by měl podle vyšetření a anamnézy zvážit, jestli je potřeba tyto choroby otestovat.
Není to tak, že při každém výtoku gynekolog testuje celou škálu pohlavně přenosných chorob. Testy na ně jsou relativně drahé a není možné je provádět všem jen tak. Pacientky se mě na to občas ptají, jestli jsme je děláme při běžné preventivní prohlídce. Někdy se cítí zklamané, že ne.
Ale běžné zdravotní pojištění zkrátka nemůže pokrýt takové testování, když k tomu není jasný medicínský důvod. Testy je ale možné si zaplatit. Některé pacientky se takhle nechávají testovat pravidelně pro svůj klid.
Přechodit se to - jako chřipka - nedá?
Někdy dá, ale rozhodně to není nic doporučeníhodného. Jednak šíříte chorobu dál a za druhé ji stále máte v sobě, z akutního stadia přejde do chronického a následky mohou být mnohem závažnější, než kdybyste si vzali hned na začátku správně antibiotika. Například chronická chlamydiová infekce může způsobovat dlouhodobě bolesti v podbřišku, srůsty, neprůchodnost vejcovodů, a tím pádem neplodnost. U mužů mohou také přejít do chronicity a způsobovat významné potíže.