Sexletter #16

Každotýdenní nálož informací a podnětů z oblasti sexuality a sexuologie je tu! Ale ani tenhle newsletter, který je zcela zdarma, jsem nedostala pod dokonce tři tisíce slov. 😌 Další vás čekají u mě na webu. Račte si z nich vybrat na mém prostoru na obsahové platformě Forendors. Číst lze s předplatným nebo po jednotlivých článcích.

Co mě zaujalo a ukládám si do 16. Sexletteru?

** ****

Česko - ráj nebo peklo sexuálních odchylek?

Let´s talk about parafilie, když nám to téma tak “pěkně” otevřela pražská kampaň organizací Konsent, ROPID a pražského magistrátu. Upozornila v Praze na to, jak časté je osahávání, tření, onanování a zírání ve veřejné dopravě, a předestřela, jak se mu bránit.

Ta kampaň, aniž by to zmiňovala, je o nejčastějších parafiliích v Česku. Pojďte se na ně se mnou mrknout!

Neobvyklých sexuálních preferencí - tedy parafilií - je mezi Čechy poměrně dost. Nějakou má přes 31 % mužů a víc než 13 % žen. Jde třeba o 👇

• Pedofilie, hebefilie a efebofilie
• Fetišismus
• Voyeurismus
• Exhibicionismus
• Sadomasochismus
• Frotérismus
• Tušérství
• Zoofilie
• Gerontofilie

Pozor! Nemusí jít o nic špatného! Že má někdo nestandardní touhu, automaticky neznamená, že dělá něco nezákonného a ubližuje. Prostě jen milují jinak. Někdy o tom můžou jen snít. Některé parafilie se dají řešit zcela uspokojivě a naplnit touhy, například sadomasochismus. Některé ovšem vůbec, jako třeba pedofilie, kdy musí zůstat jen u fantazie. To, že někdo touží, neznamená, že musí touze podléhat. Nutno dodat: Se sexuální preferencí se rodíme, nedá se změnit.  

Nejčastější parafilie v Česku jsou voyerismus, frotérství a tušérství

Bohužel takové, kde je to s konsentem na štíru. To jsou právě ty MHD záležitosti. 

Voyerismu, což je sledování sexu, nahoty, je 11,5 % v české populaci, frotérství a tušérství, což je otírání se o neznámé, osahávání neznámých, je 8,3 %.

Data jsou z průzkumu Národního ústavu duševního zdraví z roku 2016, ten byl předskokanem projektu Parafilik, který zkoumal a pomáhá lidem s parafiliemi. Kdyby něco, doporučuji: www.parafilik.cz

Voyerismus: Pohled je víc než styk

Voyerů by mělo být v Česku dle průzkumu přes milion - 723 tisíc mužů, skoro 300 tisíc žen. Vzrušení dosahují sledováním obnažených, svlékajících se, souložících lidí. Pro vzrušení si mohou chodit na místa, kde se na veřejnosti chodí randit, močit, převlékat se. Spousta příležitosti je pro ně u oken, které nekryjí závěsy. Voyery a voyerky ale může bavit být tam, kde je láska. Může to i vypadat jako hra na třetího - situaci “byl jsem jejich kamarád, aniž tušili” popisuje hezky 👉 tento text 👈

 💡 Kvůli zařazení “zírání” získala kampaň nesmírné množství hejtu na sítích - od lidí, kteří si, zdá se, neuvědomují, že není pohled jako pohled. Má-li někdo problém s kontrolou svých pohledů, nemůže si pomoct, je to na konzultaci s odborníky. Anonymně ji lze  podstoupit přes sexhelplinka.cz nebo parafilik.cz. Buď je to parafilie nebo taky důsledek špatné výchovy - argument “proč mám oči” je špatný. Musíme být schopni koordinovat své chování. 

Froté a touch

Frotérů a tušérů je v Česku 741 tisíc, z toho 553 tisíc mužů a 178 tisíc žen. Frotéři se vzrušují třením o neznámé lidi, tušéři (pamatujme si slovo touch) se neznámých dotýkají na intimních místech třeba v tlačenicích. Jako by náhodou. Nicméně z těchto náhod dosahují i orgasmu. Stačí jen jeden vytoužený dotek. Takové sperma na džínách může být zážitek, který vám znechutí jízdu v MHD navždy.

Tyto tři druhy parafilií se vyskytují dost často pospolu. 

Přehled a četnost dalších odchylek od normy v tabulce z příručky NUDZ 👇

Základní informace k sexuálním preferencím, kterou je třeba opakovat, je, že se jedná o vrozené tendence. Nejde to přeučit, dá se je jen naučit zvládat. Ti lidé za to nemohou. Krásné je heslo projektu Parafilik:

“Nemůžeme za své pocity, můžeme za své činy.”

Ale potřebují někdy psychologickou podporu a není k ní snadná cesta. A není to o tom, že by nebyla dostupná.

• Preference může být sexuální, ale i jen milostná. Ti lidé mohou romanticky milovat sochu, milenecký pár nebo dítě. Může být i kombinovaná.
• Parafilie je buď exkluzivní nebo ne - tedy buď je například nahota cizího člověka jedinou možností parafilika vyvrcholit, nebo má i jinou cestu k orgasmu.

Parafilie není porucha, ale může být

Pokud jde o touhu, která člověka netrápí a člověk jí netrápí okolí, jde o parafilii. Například: pokud voyer nechodí koukat sousedce do okna, jen masturbuje s touto představou, je to ok. Je to prostě parafilie. Pokud má ale nutkání to dělat a nemůže si pomoci, pak je to na konzultaci.  

O parafilní poruchu se jedná, pokud touhu doprovází nepříjemný stres (distress), diskomfort a je rizikem pro okolí. Člověk, který dělá to, na co je v kampani poukazováno, je hoden diagnostiky a psychologické péče. Odměnou za to je vyšší kvalita života - větší pohoda - a snížení rizika problémového chování pro sebe i druhé. 

Mezi poruchy se už - po změně diagnostiky v roce 2019 - nepočítá fetišismus, fetišistický transvestitismus a sadomasochismus - opět ovšem za podmínky, že je to vše prováděné konsenzuálně, pokud jsou v tom zahrnutí další lidé.

Máte pochybnost co je ok, co ne? 

Někdy mají problém lidé s nízkou inteligencí a negramotností, někdy ale i lidi, ke kterým se prostě nedostala informace. Jsou mezi námi i tací, kteří si myslí, že koza je vhodný sexuální objekt, protože o tom s nikým nikdy nemluvili. Prostě tak dostali nápad… Základ je: může vám objekt vaší touhy dát souhlas a smí na něj být zaměřeno sexuální chování? Pokud ne, je to špatně. Pozor! Dítě sice mluvit možná (už) umí, dát souhlas ale nemůže - pokud mu nebylo víc 15 let. Komplikovanější je to i u handicapovaných lidí.

Ačkoli je parafiliků s poruchami spousta, do péče psychologů se dostává jen málo z nich - často až po nařízení soudem. Pomoc tu ovšem je:

Sexhelplinka

Parafilik.cz

Sexuologický ústav

pro pedofily jsou dva záchytné body navíc:

komunita ČEPEK

poradna Troubled Desire

Pedofilii jsem se už věnovala v obsáhlém textu o konzumaci dětské pornografie:

Na hledanigralu.cz ho najdete zde, na Forendors tady

Nejzajímavější věcí je, že mezi konzumenty je jen velmi málo pedofilů. A je to stejné i u dalších parafilií - mnoho kriminality se dopouští lidé bez zvláštních preferencí. Problémem je výchova a tolerance společnosti - proto je skvělé, že kampaň máme. Apeluje na nás na všechny, abychom věděli, byli bystří a zvýšili ohleduplnost a byli si vzájemně nápomocní.

Z kampaně Konsentu a spol. vybírám to nej: 

Přehled, co už je blbě

(protože někdy se zasekneme v nejistotě, a tak nereagujeme) 

vědomé dotěrné zírání, záměrné otírání, nežádané komentáře, posunky, blokování východu, záměrné narušování osobního prostoru, pokřikování, pomlaskávání, odhalování se, roztahování a zasahování do osobního prostoru druhých, jakékoliv překračování hranic

Tipy, jak pomoci sobě i ostatním 👇

Největší pomocí je promluvit. Přímo na osobu, která hranice překračuje – třeba “Nechte toho,” “Přestaňte” nebo “Tohle se mi nezdá ok.” 

Pomůže taky promluvit na obtěžované: “Jste v pořádku?” “Můžu vám pomoct?”

Když nechceme adresovat konflikt přímo, můžeme odvést pozornost třeba “Kolik je hodin?” nebo “Jede tahle tramvaj na Šumavskou?”

Jakékoliv narušení situace pomůže obtěžovaným ze situace odejít.

** ****

Konec recidivy sexuálních delikventů?

Policie za loňský rok zaznamenala více než 4820 případů sexuálně motivované trestné činnosti. Za posledních 10 let se jednalo o více než 33 tisíc případů. Odborníci říkají: Je toho reálně mnohem víc, protože se ne všechny oběti přihlásí. 

S pachateli se ve vězení nepracuje - tak, že by se učili zvládat svoje tendence a naučili se slušnému chování. V rámci trestu není žádná automatická terapeutická podpora, pokud nenařídil soudce po propuštění z vězení ochrannou léčbu. Tomuto tématu jsem se věnovala v Sexletteru #10.

Pokud lidé nešli do terapie sami od sebe, nikdo s nimi nepracoval, potvrdila mi Lucie Krejčová, výzkumnice a psycholožka, která v rámci NUDZ spolupracovala na projektu Parafilik. Teď řeší jeho pokračování, které má být právě o zaplnění této mezery. A o prevenci recidivy těchto trestných činů. “Psychologická podpora je nejúčinnější metodou v předcházení recidivě. Ukazují nám to data z ústavů, která právě sbíráme.” A co vězení? Jaký má efekt? “Záleží na tom, zda je zážitek z vězení dostatečně intenzivní.”

Lucie Krejčová a další vědci Centra pro sexuální zdraví a intervence NÚDZ vytvořili metodiku, která identifikuje u odsouzených pachatelů míru rizika recidivy. Pracovat s nimi začala Probační a mediační služba a Policie ČR, která by je měla využít už při vyšetřování. Podle výsledků pak bude nabízet lidem psychologickou pomoc s jejich tendencemi. Zajišťovat  ji bude organizace Volonté, která pracuje s vězni. 

Dva Semafory - mírně protichůdné  

Projekt se jmenuje SEMAFOR (jde o zkratku SExuální a MrAvnostní činy: FORenzní posuzování rizika). Nejde však o tentýž Semafor, o kterém se nedávno jednalo v parlamentu a v budoucnu ještě bude. Parlamentní iniciativa usiluje o prověření lidí, kteří pracují s dětmi, a chce zřídit takzvaný dětský certifikát. Každý, kdo by chtěl zaměstnat člověka pro práci s dětmi, by mohl nahlédnout do seznamu na jeho trestné činy. To teď není možné.

Experti z NÚDZ, kteří nejvíc řeší, jak lidi s parafilními poruchami dostat do péče, považují certifikát za bariéru této snahy. “Existence registru je pro ně demotivační k tomu, aby se hlásili do péče,” říká Lucie Krejčová. Nechtějí být nikde registrováni. 👇

Konec tématu parafilie.

** ****

Zátiší bikin a plavkový diktát