11. březen 2024

Od sextingu k sexzávislosti: Jak vypadá tanec v sextemnotách?

Od sextingu k sexzávislosti: Jak vypadá tanec v sextemnotách?

Konečně jí někdo rozumí, vrací jí sebevědomí, najednou si připadá krásná a přijatá. Stává se sexuální bohyní. Jenže se to může zvrtnout. A z bohyně zbyde otrokyně lásky a pozornosti.

Tohle způsobuje, když žena propadne sextingu, když začne zveřejňovat své erotické fotografie ve virtuálním prostoru, vrhne se do sexuálních dobrodružství poloanonymních sociálních sítí nebo seznamek.

Jeví se to zpočátku jako fajnová volnočasová aktivita, která dělá dobrou náladu, protože přináší neustálý přísun dopaminu. Mužská odezva je veliká.

Někteří muži jen sledují, někteří i lajkují a komentují, někteří ženám píší a někteří jsou ochotní s nimi sdílet virtuální i fyzické sexuální aktivity. Jenže tenhle opojný pocit štěstí má takovou blbou vlastnost - potřebuje neustále přiživovat, aby trval. Je to jak pes, když se honí za svým ocasem. Nedožene. Nechte si příběhy o zdánlivě fungujících boosterech sebevědomí vyprávět dál.

"Byla to hrozně žhavá komunikace. Adoroval mě. Byla jsem v sedmém nebi. A pak to najednou bylo odtažité. A mě hned napadlo: On si všiml, že jsem stará a tlustá! Jo, počítám množství srdíček, které posílají. Můj dobrý pocit závisí na počtu lajků."

Takový ten superskvělý a superblbý pocit, který se dostavuje při seznamování, svádění, erotické komunikaci, zná mnoho žen, které z nějakého důvodu potřebují pozornost. Potřebuje ji každý, ale ne každý ji sbírá na takových místech.

Právě takhle může začít problém zvaný kompulzivní porucha sexuálního chování. Říká se tomu také závislost na sexu nebo sexuální nutkání. Ne u každé ženy se to dostane až do bolestivých fází závislosti, v nichž může jít - a to vůbec nepřeháním - o všechno. Proto je dobré vědět, jak to vypadá. Ono je to totiž jako s tou žábou, která neví, že se vaří, dokud není pozdě.

S lidmi, kteří propadnou sexuálnímu chování tak, že to má negativní vliv na jejich život, pracuje psychoterapeutka a krizová interventka Renata Hanušová z Institutu psychosociální péče. Je to žena, která se stejně jako já, vydává do zkoumání temných vod sociálních sítí a sexuálních seznamek, a já jsem strašně ráda, že mi osvětlila, proč se tam co děje a jaká psychologie za tím je. Co tam nutí lidi trávit dlouhé hodiny, mít druhý mobil, o kterém nikdo neví, nebo posouvat své hranice tak, že je jim z toho, jak se tak říká, na kulku. Není to jen čirá nadrženost, sexuální potřeba. Zvláště u žen. Semínko, ze kterého to vyrůstá, bylo zasazené mnohdy hodně dávno.

Podle Renaty Hanušové není závislost na sexu výjimečná záležitost a není v dnešní době vůbec těžké do ní spadnout. Kvůli mnoha věcem - anonymitě sociálních sítí a seznamek, epidemii neuspokojivosti vztahů, mobilům, které máme pořád po ruce, dostupnosti porna, poměrně dost běžným chybám ve výchově a vztazích s rodiči a četnosti traumat. Souvisí to ale i se jinými závislostmi a poruchami osobnosti, které tento návyk mohou spouštět.

Následující rozhovor by mohl být zajímavý pro všechny, pro které má sex velkou hodnotu. I mně přinesl pár puzzlíků, které jsem potřebovala, abych pochopila svůj příběh. A přinesl mi další změnu pohledu na “sexuální kulturu”, zvláště tu virtuální , na sexuální chování a hlavně nový - soucitný - úhel pohledu na lidi, kterým se říká attention whores - tedy pozornostní děvky.


Vyždímaná houba s očima navrch hlavy

Jeden z příběhů Hledání sexuálního grálu

Měla jsem virtuální tříměsíční aférku, kterou jsme žili celé dny i noci. Zpětně nechápu, jak jsem život s takovou jízdou mohla zvládat. Oba jsme byli zadaní, oba nevěrní a v noci byl čas a klid. Dalo se to krásně utajit, protože děti víceméně spaly a já a můj partner jsme se kvůli práci v noci často míjeli. Skončilo to proto, že milenci začala kvůli naší aféře krachovat firma, protože pozornost, kterou měl dávat jí, jsem dostávala já. Bylo to kolikrát na hraně. Psal mi a natáčel videa, jak masturbuje, když manželka ležela vedle něj a spala. Psal mi, když měl dělat účetnictví, odskakoval si od všeho, co právě dělal. Podobně jsem i já fixlovala všechny aktivity svého života. Mnohokrát jsme šli spát třeba v půl třetí v noci, po pár orgasmech. Měli jsme spoustu sexu na dálku.

Nevím, kam by to došlo, kdyby to pokračovalo. Bylo to hrozně vyčerpávající, část těla se cítila jako vyždímaná houba, jiná část zas jak po nášlehu nějaké drogy. Třeba oči? Navrch hlavy. Bylo to emocionálně pohlcující, ale o zamilovanosti to nebylo. Spíš jsme byli připoutaní. Jako bychom si vzájemně byli drogou. Bylo to téměř jen virtuální. Orgasmy způsobovaly moje ruce, hnaly je ale slova v chatu člověka, o kterém jsem toho věděla vlastně málo. Už bych nic tak intenzivního zažít nechtěla. On v tom jede - s jinými - dál. Je to jeho lifestyle.