O čem mluví sexuologové a nám laikům by se to mohlo hodit

Ohrožoval by řidič autonomně řízeného vozidla bezpečnost provozu, kdyby měl na pozici "za volantem" sex? A když je přes sklo vidět dovnitř auta, je to výtržnictví?

Na Sympoziu České společnosti pro sexuální medicínu, které se už léta koná v nádherných kulisách Českého Krumlova, se probíralo ledasco. Chápete tedy asi, že jsem strávila víc času na přednáškách v divadelním sále než v historických uličkách. Vybírám z akce sexuologických expertů pár postřehů, které by mohly zajímat i vás - laiky. Každému tématu dám později víc prostoru v samostatném textu.

Preferujete poslech? Poslechněte si podcastový souhrn textu. Od AI.

O čem mluví spolu mluví sexuologové a laikům by se mohlo hodit

0:00

/441.970958

1×

Jaká témata jsem si vybrala ke shrnutí:

• Češi jako diváci pornografie: co víme o konzumaci?
• Problematické sexuální chování
• Vitamin D: Hráč na poli sexuálního zdraví
• Testosteronová léčba: Pozor na marketing!
• Umělá inteligence a sex: Těžký terén pro právníky
• Když se dívka dozví, co je menstruace, až když ji dostane
• Asexualita existuje! 
• Touha po násilném sexuálním chování vzniká ve vztahu rodič-dítě 
• Co řeší sexuolog, když dojde na etiku?

Češi jako diváci pornografie

Někdo se nedívá

Víte, kolik je lidí, kteří neviděli porno nikdy? U nejstarších žen (66 +) je to přes 50 %, ale i u nejmladších je jich spoustu - žen ve věku 18 až 25 let nikdy porno nevidělo 30 % z nich! A u mužů? Tam jsou čísla menší a napříč věkovými skupinami je to docela vyrovnaná - jde o maximálně 15 % mužů. 

Na sympoziu nová data a souvislosti, která vzešla z největšího českého průzkumu sexuálního chování Czechsex (2024), prezentoval psycholog a výzkumník konzumace pornografie Lukas Blinka. 

A někdo se dívá

A co ti, kteří se dívají? Zase: stabilnější jsou v sledování porna muži. Věkové skupiny od 18 do 45 let se dívají na porno stejně často. Ženy ne: u nich platí, že čím starší, tím se dívají méně.

I když jsou velké mezipohlavní rozdíly ve sledování porna, nejsou skoro žádné v tom, co lidé říkají o sebepociťovaném vlivu na jejich život. 

Sledování pornografie… 

… ovlivnilo mé názory na sex:

   * Ženy: 13 %   * Muži: 15 %

… zlepšilo mé znalosti o sexu:

   * Ženy: 24 %   * Muži: 31 %

 … zlepšila můj sexuální život:

   * Ženy: 27 %   * Muži: 29 %

… způsobila nespokojenost se sexuální výkonností:

   * Ženy: 6 %   * Muži: 10 %

… způsobila nespokojenost s vlastním tělem:

   * Ženy: 7 %    * Muži: 8 %

… způsobila špatné svědomí:

   * Ženy: 5 %    * Muži: 6 %

Rozdíl ovšem je v tom, když se výzkumníci ptali na to, zda jim porno ovlivňuje touhu po partnerovi/partnerce: Nedostatečnou touhu po něm či po ní má přibližně 6 % žen, u mužů je to víc: přibližně 12 %.

Diváci s problémem

Data Czechsexu se zaměřila i na problematické používání porna. To u nás vykazuje 3,1 % lidí. 

• Častěji tím trpí lidé s nějakou parafilií, tedy netradiční sexuální touhou. V této skupině jsou častěji neheterosexuální jedinci a lidé, kteří hlásí k víře.
• Jinak je mezi lidmi s problémem s pornem většina mladých mužů a těch, kteří častěji masturbují.

Co mají společného všichni lidé s problematickým vztahem k pornu? 

• Dávají přednost masturbaci před sexem s partnerem/partnerkou.
• A pohlavní styk mají stejně často jako u zbytku populace.

Problematické sexuální chování: Je to závislost, nebo ne?

Česko bude mít novou diagnózu: kompulzivní porucha sexuálního chování. Jakmile začne platit nová Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-11, což se očekává kolem roku 2027. Je to velmi pozitivní zpráva, protože bude díky tomu větší jasno, že jde o skutečný problém, a bude i větší profesionální pomoc.

Ale jako každou novinku i tuto provází počáteční obtíže. Sympozium odhalilo neukotvení diagnózy: Je to závislost, nebo ne? Z příspěvků sympozia vyplynulo, že není, dokonce se z pódia ozýval výrazný mnohohlasný apel neoznačovat to nálepkou závislosti. Nicméně následná debata v kuloárech ukázala, že na tom mezi odborníky není shoda a je třeba ještě dalších porovnání. Možná se nakonec diagnóza „kompulzivní porucha sexuálního chování“ postaví hned vedle látkových závislostí tak, jak tam zatím stojí jediná nelátková závislost, a to je závislost na počítačových hrách. Dejme odborníkům čas si to pořádně prodiskutovat. Pro nás laiky je rozhodně podstatnější to, o co vlastně jde a jak si pomoci, když nás to trápí.

Co je kompulsivní porucha sexuálního chování a jak se léčí?

To nastínila na sympoziu Kateřina Potyszová, interventka, terapeutka a výzkumnice a odborná koordinátorka klinické části projektu Parafilik z Národního ústavu duševního zdraví.

• Jde o problém s ovládáním silných, opakujících se sexuálních tužeb nebo nutkání, které vedou k chování, jež člověku způsobuje trápení nebo narušuje jeho život, i když mu to samotnému nepřináší radost.
• Není to nemoc, kterou je třeba potlačit, ale spíše naučený způsob, jak se vyrovnat se stresem, osamělostí, nudou či úzkostí. Často může doprovázet jiné potíže, jako jsou deprese, úzkosti nebo ADHD.
• Klíčový není ani tak počet sexuálních aktů či frekvence sledování pornografie, ale pocit ztráty kontroly a míra, do jaké toto chování negativně ovlivňuje jeho běžné fungování.
• Cílem efektivní terapie není abstinence, ale vytvoření zdravějšího vztahu k sexualitě. Nejde o to se sexuality nebo porna úplně zbavit, ale najít k nim vyvážený přístup a cítit se lépe. Terapie se zaměřuje na pochopení toho, proč se dané chování děje, nikoli jen na to, co člověk dělá.

Pokud máte pocit, že nad svým sexuálním chováním ztrácíte kontrolu a působí vám to trápení, vyhledejte odbornou pomoc (sexuologa, psychiatra, psychoterapeuta). Ti vám nabídnou citlivý rozhovor bez odsuzování a pomohou pátrat po skutečných příčinách. Pokud nevíte kam, zkuste Sexhelplinku: 314 004 002, sexhelp@nudz.cz.

Buďte však opatrní u laických platforem pomoci, které najdete ve vyhledávačích jako první. Mohou mít náboženské pozadí (například NePornu.cz – jméno bylo upřesněno pro kontext, pokud jde o konkrétní platformu) a přistupovat k tématu pornografie kritičtěji, než je potřeba. Není to v souladu s odborným pohledem. Navíc jde o laickou pomoc – parťáci, které vám nabídnou, jsou pouze proškolení laici, a na to je problematika příliš komplexní.

Tomu tématu se budu dál věnovat!

Vitamin D: Hráč na poli sexuálního zdraví

Věděli jste, že "obyčejný" vitamín D může hrát významnou roli ve vašem sexuálním a reprodukčním životě? Jeho nedostatek, kterým trpí velká část populace (zejména v Evropě, kde trávíme hodně času uvnitř), může mít překvapivé důsledky, představil sexuolog a gynekolog Pavel Turčan: 

• U mužů může nízká hladina vitamínu D souviset s horší kvalitou spermií, nižší hladinou testosteronu, problémy s erekcí, a dokonce i s předčasnou ejakulací. Některé studie naznačují, že doplňování vitamínu D může u některých mužů vést ke zlepšení erekce i bez dalších léků.
• U žen je dostatek vitamínu D důležitý pro plodnost, může ovlivnit výsledky umělého oplodnění a hrát roli v hormonální rovnováze.

Hlavním zdrojem vitamínu D je sluneční záření*, méně ho získáváme z potravy. Pokud máte podezření na jeho nedostatek, je nejlepší konzultovat to s lékařem (praktickým, sexuologem), který může doporučit krevní testy a případně vhodnou suplementaci.

* Funguje to i přes opalovací krémy! 

Testosteronová léčba: Pozor na marketing!

S přibývajícím věkem či při určitých potížích mohou někteří muži zvažovat testosteronovou terapii. A že teď mají příležitostí! Odborníci varují před narůstajícím počtem komerčních pracovišť, která nabízejí testosteron jako rychlé řešení únavy nebo poklesu libida. Téma přenesl urolog, androlog a sexuolog Marek Broul.

Na co si dát pozor?

• Tyto kliniky často zanedbávají důkladnou diagnostiku a předepisují testosteron bez řádného vyšetření, včetně správně provedených odběrů krve (minimálně dva ranní odběry jsou klíčové).
• Neodborně nasazená léčba může vést nejen k finančním výdajům, ale i ke zdravotním komplikacím, zatímco skutečná příčina potíží (která nemusí souviset s testosteronem) zůstává neodhalena.
• Základem léčby by vždy měla být úprava životního stylu (např. redukce hmotnosti, dostatek spánku). Testosteronová terapie má své jasné indikace, ale také kontraindikace (např. karcinom prostaty).

Klíčové je kritické myšlení a konzultace s lékařem, který klade důraz na poctivou diagnostiku a zváží všechny aspekty vašeho zdraví.

Tématu se budu dál věnovat!

Umělá inteligence a sex: Těžký terén pro právníky

Moderní technologie, zejména umělá inteligence, přinášejí do oblasti sexuality nové, a ne vždy pozitivní, aspekty. Představil je - za doprovodu mnoha pornografických materiálů - právník Vladimír Smejkal. 

• AI výrazně zjednodušuje tvorbu a šíření problematického erotického obsahu, včetně tzv. deepfakes – falešných, ale realisticky vypadajících videí a obrázků existujících osob, často bez jejich souhlasu. 
• Právní postih těchto činů je komplikovaný. Osobní údaje související se sexualitou sice chrání GDPR a nekonsensuální šíření intimních materiálů může být posuzováno jako poškození cizích práv, ale vymahatelnost, zejména u deepfakes, je složitá.
• Zvláštní kapitolou je dětská pornografie generovaná AI, kde neexistuje skutečné dítě jako oběť. Právní názory na to, zda se na tyto materiály vztahuje zákaz, se různí.
• AI chatboti schopní erotické konverzace představují riziko emoční závislosti, vydírání a sexuálního nátlaku, což je nebezpečné zejména pro nezletilé.
• Dokonce i sexuální pomůcky řízené AI (sexroboti, dálkově ovládané hračky) mohou být hacknuty, což může vést k vážným následkům, včetně zranění uživatele.

Když se dívka dozví, co je menstruace, až když ji dostane

Dívky z dětských domovů mají vlastní děti často v brzkém věku. Proč to tak je? Snaží se "to" udělat lépe, než to udělali jejich rodiče. Není divu, že často selžou. Děti vyrůstající v dětských domovech čelí specifickým výzvám v oblasti sexuality. Petra Hamerníková z organizace Freya prezentovala na sympoziu závěry průzkumu postojů dětí z dětských domovů k sexuální výchově. Zjistilo se třeba: 

• Hlavním zdrojem informací je internet. Školní sexuální výchovu vnímají jako nepraktickou a více důvěřují externím lektorům než tetám a strejdům - tedy personálu domova. 
• Nechtějí být v situaci, kdy se o menstruaci dozví, až když ji dostanou. A žádat personál o menstruační pomůcky a dostávat jen vložky.
• Preferují společné přednášky pro obě pohlaví.
• Umí poznat sexualizované násilí, ale kdyby na to došlo, spíš by ho nehlásili - je tu nedůvěra v policii nebo negativní zkušenosti. 

No a bohužel: Chybí systematická sexuální výchova přizpůsobená potřebám dětí v dětských domovech, standardizovaná terminologie a jasné informace o zákonech a možnostech pomoci. A co je ještě potřeba? Psychoterapeutická podpora pro děti, jejichž problematické chování může být projevem prožitých traumat.

Asexualita existuje

Je to rozmar, následek, nebo vrozená preference? O tom je velká diskuse, i mezi odborníky i laiky. V Českém Krumlově o ní mluvila výzkumnice Lucie Krejčová, která se věnuje zkoumání asexuality na NÚDZ. Co o asexualitě víme?  

• Asexualita je úplná či částečná absence sexuální přitažlivosti a/nebo sexuální touhy. Je důležité zdůraznit, že se nejedná o nemoc ani o stav, který by vyžadoval "léčbu" proti vůli asexuála. 
• Asexualita není totéž co aromanticismus, což je absence romantické přitažlivosti; mnoho asexuálních lidí touží po romantických vztazích.
• Asexuální jedinci mohou prožívat plnohodnotné vztahy a blízkost i bez přítomnosti sexuální přitažlivosti. 
• Ačkoliv sex pro většinu asexuálních lidí není podstatnou součástí života, v kontextu partnerského vztahu mohou být ochotni k určitým kompromisům. 

Touha po násilném sexuálním chování vzniká ve vztahu rodič-dítě 

Rané emoční pouto s rodiči zásadně ovlivňuje budoucí prožívání a chování ve vztazích, včetně těch sexuálních. Když v nich panuje nejistota, existuje pravděpodobnost, že se vyvine tendence k násilnému sexuálnímu chování a parafiliím (odchylkám od normy). Ty pak lidem mohou pomáhat zvládat úzkosti nebo mít pocit kontroly. Studii, která ukázala souvislost, prezentovala na sympoziu Ellen Zakreski, vědkyně a výzkumnice v oblasti neurovědy a kognice.

Pro vývoj rizikového sexuálního chování jsou podstatné dva nejisté styly citové vazby, odhalila studie: úzkostně ambivalentní a úzkostně vyhýbavý.

Úzkostně ambivalentní styl: Lidé s tímto stylem mají silnou potřebu blízkosti a potvrzení, ale zároveň se bojí odmítnutí a opuštění. Často jsou ve vztazích nejistí, přehnaně citliví a snaží se druhé kontrolovat, aby si zajistili jejich pozornost.

Úzkostně vyhýbavý styl: Tento styl je charakterizován rozporuplnou touhou po blízkosti a zároveň strachem z ní. Lidé chtějí být v kontaktu s druhými, ale bojí se zranitelnosti a odmítnutí, což vede k vyhýbavému a často chaotickému chování.

Proč právě tyto styly?

Oba jsou spojeny s výraznou nejistotou, vnitřní úzkostí a obavami z odmítnutí či opuštění. Tyto emocionální potíže vedou k narušenému vnímání sebe sama i druhých a k problémům s regulací emocí a navazováním bezpečných vztahů. Lidé s těmito styly často hledají způsoby, jak zvládnout svou úzkost, což může zahrnovat i rizikové nebo neobvyklé sexuální zájmy, včetně těch spojených s násilím. Tyto parafilní preference mohou sloužit jako forma kontroly, úniku nebo kompenzace za nedostatek bezpečí, které jim chybělo v raných vztazích.

Pozor, není to neměnné: Díky novým pozitivním vztahovým zkušenostem, osobnímu růstu nebo psychoterapii je možné svůj styl vazby změnit směrem k bezpečnějšímu a vybudovat si tak zdravější a uspokojivější vztahy.

Co řeší sexuolog, když dojde na etiku?

Co myslíte? Je etické říct pacientovi: "Co byste chtěl, je vám přes osmdesát, buďte rád, že jste se toho dožil!" No, není. Než ale lékař předepíše léky na podporu erekce, musí dobře zvážit, zda by neohrozily pacientovo zdraví.

Co sexuolog dělá v případě, že mu někdo buší na dveře ordinace a dožaduje se svého práva na testosteron? Nebo když čelí tlaku manželek na to, aby jejich mužům nepředepisoval léky na podporu erekce, protože je užívá mimo domov?

Sexuologové a sexuoložky se potkávají s řadou etických otázek. Na konferenci je probral urolog a sexuolog Libor Zámečník.

Nejvýraznější jsou spojené s tlakem pacientů, reklamy, zneužívání medikamentů a výzvou, zda jejich pacienti dobře rozumí, v čem spočívá jejich problém a léčba. Ale lepší se to: „Jak Google dostal "mladší sestru" – umělou inteligenci – chodí pacienti více a více poučení, ale není nad dobrou komunikaci s lékařem a případně i podpis informovaného souhlasu. Informace má být podaná tak, aby jí byl pacient schopný porozumět, lékař se mu musí přizpůsobit.“

Jak na to, abyste k sexuologům nemuseli

Není to vše, co jsem si ze Sympozia přivezla. Vlastně jsem si jako vždy přivezla víc otázek než odpovědí na ně. Kdybyste nějaké otázky také měli, doporučuju je sexuologům a sexuoložkám položit všechny. Je to jeden z mých zásadních postřehů: Doktoři se raději věnují lidem, kteří se zajímají o to, co jim je, a jak mohou svoje stavy pochopit a zlepšit vlastní iniciativou. Vyhněte se otázce a postoji: "Pane doktore, jak mě spravíte?"

Sexuální problémy jsou hodně často spojené s nezdravým životem. A sexuologové pak pacienty často vedou k regálům se zdravou výživou, na sportoviště a na psychoterapie. Tak tam, prosím, radši zamiřte hned, preventivně, ať sexuology potřebujeme co nejméně a co nejvíc jich má čas a chuť jezdit na taková sympozia.