Proč mají „hodné holky“ horší sex, než by si zasloužily
Hodné holky nemívají sex horší proto, že by s nimi bylo něco vrozeně „špatně“, ale proto, že celý život trénovaly dovednosti, které se se skvělým sexem prakticky vylučují: potlačit vlastní potřeby, nezlobit, nekomplikovat, hlavně vyhovět. To, za co jsou v dětství chválené – poslušnost, přizpůsobivost, ochota „být ta rozumná“ – se v ložnici promění v kombinaci tichého přetrpění, předstírání a odpojování se od vlastního těla.
Výchova k poslušnosti do vztahů i sexu přenese strach z odmítnutí, stud za vlastní touhu a povinnost „udržet vztah za každou cenu“, takže sex přestává být místem svobody a stává se spíš povinnou jízdou, kterou je třeba zvládnout bez „obtěžování“ protějšku vlastními potřebami.
Říká se tomu syndrom hodné holky (good girl syndrome). Jde o naučený způsob fungování, ve kterém se „dobrota“ měří podle toho, jak hladce člověk zapadne do očekávání druhých a jak málo „vyčnívá“ vlastními potřebami. Hodná holka se učí být spolehlivá, klidná, nezatěžující a „rozumná“, a právě proto pak v běžném životě i v sexu často necítí, kdy a kde má právo říct ne, něco změnit nebo žádat víc, než jí okolí samo nabídne.
Psychologická architektura: od poslušné dcery k nechtěnému, ale souhlasnému sexu
Vznik syndromu hodné holky je úzce spojen s ranou výchovou. Rodiče, škola i širší prostředí často nevědomky vysílají dívkám signály, že jsou hodnotné hlavně tehdy, když jsou užitečné, tiché a nekonfrontační – když „nekomplikují“ situace svými vlastními potřebami. V hlavě se tak vytváří rovnice: být milovaná znamená neobtěžovat, nevyžadovat a neodporovat.
„Šla jsem s proudem, i když jsem nechtěla“
V kvalitativních výzkumech ženy opakovaně popisují situace, kdy na sex přistoupily ne proto, že po něm toužily, ale protože „už se s tím počítalo“, „nechtěly kazit atmosféru“ nebo „nechtěly vypadat prudérně“. Jedna účastnice studie o nechtěném, ale souhlasném sexu to shrnuje tak, že „to nebylo něco, co by opravdu chtěla, jen šla s proudem“, protože bylo jednodušší přizpůsobit se než komplikovat situaci odmítnutím.
Jiná žena ve stejné linii výzkumů popisuje, že se s partnerem předem bavili o tom, že „už by spolu měli spát“, a ve chvíli, kdy na to skutečně došlo, zjistila, že nechce – přesto neodstoupila, protože měla pocit, že je „pozdě couvnout“ a že by zklamala nejen jeho, ale i obraz „dobré partnerky“. Tyto výpovědi přesně zachycují vnitřní konflikt, ve kterém syndrom hodné holky udržuje: mezi tělem, které nechce, a naučenou povinností „nezklamat“.
V dospělosti se tento vzorec projeví jako potíž nastavovat hranice, a to i v intimním životě, kde je schopnost říct „chci“, „nechci“ nebo „teď ne“ klíčová pro bezpečí i potěšení. Výzkumy sexuálního studu ukazují, že stud, vina a přijatá představa „slušné ženy“ přímo souvisejí s nižší touhou, obtížemi s lubrikací a dosažením orgasmu.
Psycholožka Sharon Martin a další autoři popisují několik typů syndromu hodné holky – všechny slouží jako obranné strategie před odmítnutím, ale v ložnici fungují jako zrychlovače nespokojenosti.
Archetypy a jejich vliv na sexualitu
👉 Potěšitelka (people pleaser): Vyhovuje druhým, konfliktu se vyhýbá za každou cenu.
Dopad na sexualitu? Hlídá partnerův orgasmus, často předstírá vlastní.
👉 Perfekcionistka: Musí být „dokonalá“, bojí se selhání a kritiky.
Dopad na sexualitu? Sleduje sebe zvenku, hůře se uvolňuje do prožitku.
👉 Udržovatelka klidu: Vyhlazuje napětí, i když ji to stojí hodně sil.
Dopad na sexualitu? Přijímá neuspokojivé praktiky, mlčí o nespokojenosti.
👉 Konformistka: Drží se „tradičních“ rolí a norem.
Dopad na sexualitu? Potlačuje fantazie, které se nehodí k obrazu „slušné ženy“.
👉 Pečovatelka: Definuje se péčí o druhé.
Dopad na sexualitu? Sex chápe jako službu partnerovi („duty sex“).
👉 Poslušná dcera: V hlavě má stále rodičovské či náboženské příkazy.
Dopad na sexualitu? Cítí vinu za touhu, která by „neprošla“ doma či v církvi.
Lísání: další stresová reakce, kterou jste možná neznali
V souvislosti s traumatem se people pleasing chápe jako tzv. „fawn“ reakce – lísání se jako čtvrtá stresová reakce vedle boje, útěku a zamrznutí. V sexu se to překládá do jevu "nechtěný, ale souhlasný sex": člověk souhlasí ne proto, že chce, ale aby udržel vztah, vyhnul se konfliktu nebo pocitu viny.
V kvalitativních studiích ženy popisují prožitky typu: „Nebyla to věc, kterou bych doopravdy chtěla, jen jsem prostě šla s proudem,“ nebo „už jsme se o tom bavili, že bychom spolu spali, a pak jsem najednou nechtěla, ale měla jsem pocit, že je pozdě couvnout“. Mnohé uvádějí, že zůstaly v situaci, i když vnitřně chtěly přestat, protože měly pocit, že když jednou souhlasily, „nemají právo to vzít zpět“, nebo že by tím partnera „nespravedlivě zklamaly“.
Právě zde se syndrom hodné holky propojuje s odpojením od sebe. Pokud člověk nemůže odejít fyzicky (protože se rozhodl „vyhovět“), často odchází alespoň vnitřně. Ženy popisují, že se během takového sexu „zakuklí“, sledují situaci jakoby zvenku, vnímání vlastního těla utlumí, někdy dokonce předstírají potěšení, aby „to mělo rychle konec a partner neměl pocit, že něco pokazil“. Z pozice aktivního subjektu se stávají objektem – a to je v přímém rozporu s tím, co víme o mechanismech sexuálního potěšení.
„Zakuklila jsem se a čekala, až to skončí“
Právě v těchto chvílích se často objevuje to, co v textu popisujete jako odpojení od těla. Kvalitativní studie nechtěného, ale souhlasného sexu ukazují, že ženy během takových situací mluví o „odplutí“, „vypnutí“ nebo „zakuklení se“ – tělo zůstává, ale vědomí se vzdálí, aby nemuselo naplno prožívat rozpor mezi vnějším ano a vnitřním ne.
Jedna z účastnic popisuje, že sledovala situaci jakoby z výšky a soustředila se spíš na to, aby „to rychle skončilo“, než na jakýkoli prožitek. V jiné studii ženy uvádějí, že někdy předstíraly orgasmus nebo potěšení jako strategii, jak situaci urychlit a zároveň partnera uklidnit, aby neměl pocit, že něco pokazil – šlo tedy spíše o řízení jeho emocí než o vlastní rozkoš.
Orgasm gap, stud a tělo pod kontrolou
Ženský orgasmus je složitý proces vysoce citlivý na psychické a situační vlivy. Heterosexuální páry vykazují stabilní „orgasm gap“ – muži v průměru dosahují orgasmu výrazně častěji než ženy (95 % vs 65 %). U žen se syndromem hodné holky bývá tato propast často ještě viditelnější. Proč?
– dlouhodobý stres z potřeby „fungovat“ a potěšit partnera udržuje tělo v pohotovosti (aktivovaný „alarm“), který tlumí lubrikaci i prokrvení genitálií;
– stud a negativní nastavení vůči sexualitě („slušná žena moc nechce“, „moje tělo je trapné“) snižují touhu a usnadňují odpojení od těla;
– nedostatek sebeprosazení v sexu vede k tomu, že žena nedokáže říct si o potřebnou stimulaci (včetně klitorální), i když ví, že ji potřebuje;
– pánevní dno bývá dlouhodobě stažené, držení těla strnulé, což fyzicky ztěžuje dosažení vrcholu.
Jedna z českých prací (Krejčová, 2012) navazující na zahraniční výzkum ukázala, že hodnotitelé dokázali nad náhodu odhadnout schopnost žen dosahovat vaginálního orgasmu jen podle krátkých záznamů jejich chůze. „Houpavější“ chůze s volným pohybem pánve souvisela s vyšší orgastickou kapacitou, zatímco strnulá, kontrolovaná chůze byla spojena s napjatým pánevním dnem a nižší vaginální orgasticitou. V kontextu syndromu hodné holky to není jen metafora: tělo, které je zvyklé být „pod kontrolou“ a reprezentativní, má horší podmínky pro spontánní, nespoutanou rozkoš.
Pozitivní vztah k vlastnímu tělu (body esteem) se v řadě studií ukazuje jako silnější ukazatel sexuální spokojenosti než objektivní míry atraktivity. U hodné holky, která se na sebe dívá především očima druhých, je právě tato složka často oslabená.
„Čím víc jsem se snažila splnit očekávání, tím míň jsem cítila“
Ve studiích o sexuálním studu a tělesném prožívání ženy popisují, že intenzivní snaha naplnit představu „dobré, zvládnutelné partnerky“ jde často ruku v ruce s tím, že cítí méně potěšení. Jedna participantka shrnuje svou zkušenost takto: „Tak moc jsem se soustředila na to, co bych měla dělat a jak bych měla vypadat, až jsem vlastně necítila skoro nic.“
Tyto výpovědi dobře zapadají do fyziologické linky: chronické napětí, zadržovaný dech, stažené pánevní dno a neustálé sledování sebe „zvenku“ jsou přesně ty podmínky, které snižují vzrušivost a orgastickou odpověď. U žen, které se dlouhodobě snaží „být hodné“, se tak vzniklý rozdíl mezi tím, co tělo potřebuje, a tím, co dovolí scénář hodné holky, nevyhnutelně promítá i do sexuálního prožitku.
Brzdy rozkoše
Čtyři sídla, která hodným holkám brzdí rozkoš, a jak s nimi pracovat
- Myšlení: Hodné holky bývají sebekritické, v hlavě jim jede, jestli jsou „dost dobré“, jestli to dělají správně a zda je partner spokojený. Místo aby byly v těle, kontrolují průběh, samy sebe i jeho reakce – a tím se od vlastního vzrušení postupně odpojují.
Co s tím: Osvobozující může být dát si v sexu jiné zadání: nejít „podat výkon“, ale zkoumat, co je právě teď příjemné. Stojí za to dovolit si fantazie, všímat si jemných tělesných pocitů a nechat zvědavost být důležitější než vnitřní hodnotitelku.
- Emoce: Hodné holky často nesou hodně studu a viny – bojí se, že když budou něco chtít „moc“, ztratí nálepku slušné, a když budou chtít málo, budou „frigidní“. Strach z hodnocení („co si o mně pomyslí“) pak funguje jako ruční brzda touhy i tělesné odezvy.
Co s tím: Pomáhá začít si připouštět, že potěšení není rozmar, ale legitimní součást vztahu. Bezpečný partnerský prostor, kde je možné mluvit i o nejistotách a kde druhý nereaguje výsměchem nebo tlakem, posiluje pocit oprávnění na vlastní rozkoš.
- Komunikace: Hodné holky často mlčí tam, kde by potřebovaly promluvit – uvnitř zní „nějak to vydržím“ a navenek je vidět snaha „nedělat problémy“. Neříkají, co jim nevyhovuje, a mnohdy ani to, co by potřebovaly víc (jiné tempo, jiný dotek, pauzu) – sex se pak podobá spíš povinnosti než setkání dvou lidí.
Co s tím: Změna nemusí začínat velkými rozhovory. Stačí malé věty typu „takhle je mi to příjemné“, „pomaleji“, „teď bych potřebovala pauzu“ – postupně budují dovednost říct v sexu jasné ano i jasné ne, kterou výzkumy spojují s vyšší sexuální spokojeností a častějším orgasmem.
- Tělo: Hodné holky často drží tělo „na povel“ – ramena stažená, pánev zpevněná, dech mělčí, aby nikde „nepřetékaly“. V sexu se to projeví napjatým pánevním dnem, strnulým držením a tendencí odpojovat se od vjemů, což snižuje citlivost i orgastickou odpověď.
Co s tím: Tělu pomůže, když dostane prostor být méně reprezentativní a víc prožívané. Uvolňující pohyb pánve, práce s dechem, jemná cvičení na uvolnění pánevního dna a chvíle, kdy se vědomě vracíte k pocitům v těle (namísto pohledu na sebe zvenku), vytvářejí podmínky, ve kterých má orgasmus vůbec šanci vzniknout.
Jak se krotila ženská touha
K syndromu hodné holky přispívá i široký kulturní rámec, ve kterém ženská sexualita historicky funguje. Latinský termín *pudendum* pro ženský genitál znamená doslova „to, za co se má člověk stydět“ – což dobře odráží dlouhodobé nastavení, v němž je ženské tělo považováno za něco, co je třeba kontrolovat a regulovat. Ženy vyrůstající v takovém prostředí často vnímají své genitálie a touhu jako „nečisté“, „nevhodné“ nebo „příliš“.
Současně přetrvává sexuální dvojí metr: aktivní touha a zkušenost jsou u žen snadno trestány slut‑shamingem, zatímco zdrženlivost a nejistota jsou hodnoceny jako „frigidita“ nebo „nuda“. Pro hodnou holku je to patová situace – přílišná aktivita je nebezpečná pro status „slušné dívky“, přílišná pasivita je nebezpečná pro udržení partnera. Místo aby se orientovala podle vlastního těla, snaží se balancovat mezi těmito dvěma póly podle toho, co okolí zrovna odměňuje.
„Byla jsem naučená, že dobrá dívka moc nechce“
Deborah Tolman a další autorky ve svých rozhovorech s dospívajícími dívkami popisují fenomén, kdy se dívky cítí rozkročené mezi tělesnou touhou a obrazem „slušné dívky“. Část dívek tvrdí, že touhu necítí „vůbec“, ale současně popisuje situace, které jednoznačně ukazují na přítomnou přitažlivost – jen ji není možné bezpečně přiznat nahlas, protože by narušila naučený obraz „hodné“.
Jiné dívky mluví o tom, že touhu sice cítí, ale že se bojí, co by to o nich „řeklo“, kdyby podle ní jednaly. Často popisují, že se snaží touhu „držet na uzdě“, aby nepřišly o respekt, a tuto brzdu si pak nesou dál do dospělých vztahů, kde je těžké přepnout z režimu „dobrá holka“ do režimu „dospělá žena s vlastní touhou“.
Ekonomika, instituce a přenášení vzorců
Syndrom hodné holky se neopírá jen o psychiku, ale také o strukturu společnosti. Česká data ukazují, že ženy tvoří většinu učitelské populace – kolem 78 % v celkovém školství a téměř 100 % v mateřských školách. To znamená, že dívky jsou vychovávány převážně ženami, které samy mohly vyrůstat v podobných normách a nevědomky je předávají dál: oceňování „hodného“, tichého, nekonfliktního chování jako ideálu, který usnadňuje práci ve třídě, ale zároveň posiluje přizpůsobivost.
K tomu se přidává ekonomická nerovnost. Gender pay gap ukazuje, že ženy v Česku v průměru vydělávají přibližně o pětinu méně než muži. Nižší příjmy a častější ekonomická závislost na partnerovi posilují vnitřní tlak „udržet rodinu“ – a sex se v některých vztazích stává nepojmenovaným nástrojem stabilizace, něčím, čím se „vyrovnává“ nerovnováha moci nebo financí.
„Sex byl spíš něco, co jsem dělala pro něj“
Výzkumy zaměřené na sexuální jednání a potěšení u žen ukazují, že část žen popisuje sex především jako něco, co „patří k vztahu“ a co se dělá „pro partnera“, ne pro sebe. V kvalitativních datech se objevují výroky typu: „Brala jsem to tak, že mít sex je prostě moje povinnost jako přítelkyně nebo manželky,“ nebo „neuvažovala jsem nad tím, jestli to chci já, ale jestli je to fér vůči němu“.
Tento jazyk velmi připomíná to, čemu v textu říkáte „duty sex“ – sex jako povinnost, ne jako prostor pro sdílené potěšení. Studie zároveň ukazují, že tam, kde ženy vnímají sex převážně jako povinnost, hlásí nižší sexuální spokojenost a častější potíže s dosažením orgasmu.
Od „hodné holky“ k sexuální svébytnosti
Překonávání syndromu hodné holky není jen otázkou lepší komunikace v sexu, ale hlubší změny toho, jak člověk chápe sám sebe – přechod od života řízeného vnějším hodnocením („být dobrá holka“) k životu založenému na vlastním vnitřním souhlasu („být v souladu sama se sebou“).
Výzkumy sexuální samostatnosti ukazují, že ženy, které se cítí oprávněné rozhodovat o sexu, odmítat i iniciovat, mají vyšší sexuální spokojenost, častěji dosahují orgasmu a méně často přistupují na nechtěný sex. Souhrnné přehledy o ženském potěšení shrnují, že klíčovými faktory jsou: pocit bezpečí, možnost rozhodovat, dobrý vztah k vlastnímu tělu, otevřená komunikace s partnerem a menší vliv studu.
V praxi to znamená:
– učit se vnímat vlastní tělesné signály jako platné – „něco ve mně se stáhne“ má stejnou váhu jako racionální argumenty pro pokračování;
– trénovat jazyk, ve kterém lze mluvit o touze a hranicích bez ostychu – často pomůže opřít se o neutrální, lékařský jazyk, který je méně zatížený emocemi;
– pracovat se studem a vnitřními nároky („musím být snadná, pohodlná, ne moc složitá“);
– zapojit tělo – cvičení zaměřená na uvolnění pánevního dna, vědomý pohyb, dech
– aby se sexualita neodehrávala jen v hlavě, ale v reálném prožitku.
Výchova k poslušnosti dokáže ženám dost zkazit život, jenže je možné to i zvrátit. Jeden takový příběh mám v knize, která vyjde už na přelomu března a dubna 2026. Obsahuje také mj. tipy, co dělat a nedělat ve výchově, aby měly děti v budoucnu dobrý vztahový a sexuální život. Mrkněte na ni, brzy začne předprodej. 👈
Seznam vybraných zdrojů
Graziani, C., & Chivers, M. L. (2024). Sexual Shame and Women’s Sexual Functioning. Sexes, 5(4), 739–757. Bergenfeld, I., Tamler, I., Sales, J. M., et al. (2022). Navigating Changing Norms Around Sex in Dating Relationships: A Qualitative Study of Young People in Vietnam. Sexuality & Culture.
Tolman, D. L., & Szalacha, L. A. (1999). Dimensions of Desire: Adolescent Girls’ Experiences of Sexual Desire. Gender & Society.
Impett, E. A., Peplau, L. A., & Gable, S. L. (2005). Approach and Avoidance Sexual Motives: Implications for Personal and Interpersonal Well-being. Journal of Personality and Social Psychology.
Jozkowski, K. N., & Peterson, Z. D. (2013). College Students and Sexual Consent: Unique Insights. Journal of Sex Research.
Krejčová, L. (2012). Posouzení schopnosti vaginální orgasticity žen na základě jejich chůze. Bakalářská práce, Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova.
Pujols, Y., Seal, B. N., & Meston, C. M. (2010). The Association Between Sexual Satisfaction and Body Image in Women. Journal of Sexual Medicine.
Fetterman, A. K., et al. (2023). Sexual Autonomy and Women’s Sexual Pleasure: A Scoping Review. Journal of Sex & Marital Therapy.
Mark, K. P., & Lasslo, J. A. (2018). Maintaining Sexual Desire in Long-Term Relationships: A Systematic Review and Conceptual Model. Journal of Sex Research.
Schulte-Hillen, J., et al. (2022). Self-experienced Sexual and Reproductive Health in Young Women With and Without a History of Sexual Abuse. Archives of Gynecology and Obstetrics.
Přihlaste se k odběru newsletteru
Be the first to know - subscribe today
Member discussion