Redefinice znásilnění: Léta snah a trochu Blažka
Česko se konečně dočkalo definice znásilnění na principu Ne znamená ne. Jaká byla cílová rovinka víc než desetileté cesty?
Novou zákonnou definici znásilnění se pokoušela léta prosazovat advokátka Lucie Hrdá a organizace Bez trestu. Novela trestního zákoníku byla přijatá v posledním sněmovním hlasování jednohlasně. "Na návrhu padla vzácná shoda mezi koalicí a opozicí, jejíž poslankyně a poslanci si i v průběhu závěrečných slov vyměňovali nezvyklé komplimenty a vzájemně si děkovali," píše na Seznam Zprávy Michaela Rambousková. Jaká byla cílová rovinka té dlouhé cesty, vysvětluje ve třech bodech kolega z Lidových novin, parlamentní zpravodaj Dominik Stein. 👇
1/ Být proti by bylo postavit se za násilníky
Téma trestného činu znásilnění je velmi citlivé, a proto se nikomu z politických subjektů v této fázi už nevyplatilo postavit se do oponující role.
Z dat jasně plyne, že znásilnění je nahlašováno pouze zlomek a za čin často padají jen podmínky. Sice to prochází nějakou reflexí, viz například kauza Feri, je to ale jen špička ledovce.
Mnoho jiných evropských zemí už upravilo svou definici na novější pojetí: že nemusí jít čistě o přinucení skrze fyzické násilí, ale může jít o využití zranitelného postavení oběti - například lékař - pacient, učitel - žák, starý - mladý. To je důležité i vzhledem k tomu, že pachatel většinou svou oběť zná. Nové pojetí navíc zahrnuje i existenci stavu zamrznutí, kdy oběť nereaguje, nebrání se, což se dříve mohlo vykládat jako - mylný - znak souhlasu.
Postavit se v současné době za původní úpravu by pro politické subjekty znamenalo, že ztratí podporu, protože by hájily něco, co je většinově populací vnímáno jako špatné – de facto by hájily násilníky.
2/ ANO je ANO je víc, ale to by neprošlo
Další rovinu je vidět v rámci koalice, kdy zejména Piráti a STAN, jakožto liberální představitelé pětikoalice, původně chtěli ještě odvážnější verzi: tu označovanou jako ANO je ANO - trestný čin bude novelizován do verze NE znamená NE.
Verze ano je ano počítá s tím, že jedinec by nebyl znásilněn pouze tehdy, pokud by dal výslovný souhlas.
Jenže k tomu byli velmi skeptičtí zejména konzervativní poslanci, přičemž tedy zaznívalo, že pokud budou tlačit tuto ultraliberální verzi, která s sebou může nést hodně negativních vedlejších efektů, nemusí se v konečném důsledku stát nic. Tedy proponenti toho jít ještě dál nakonec ustoupili.
3/ Hledej za tím Blažka
Třetí, byť určitě ne neméně důležitá, je personální rovina. Novelizaci připravovalo ministerstvo spravedlnosti v čele s ministrem Pavlem Blažkem (ODS), který je často označován za šedou eminenci vlády, byť on sám tuto svou důležitost popírá. Nicméně jak zdatným vyjednavačem je, se ukázalo například ve chvíli, kdy dokázal u prezidenta Miloše Zemana domluvit vznik vlády Petra Fialy a jmenování jednotlivých ministrů, kterým Zeman nebyl nakloněn. Blažek je zkrátka politickým praktikem.
Jednomyslnost shody v Česku
Že je něco schváleno jednomyslně se stává i v Česku, byť to nemusí být zcela často. Ale nejde o úplnou kuriozitu. I současná opozice, která vládní koalici dělá peklo, je ochotná na některých návrzích spolupracovat. Zejména jde o ty návrhy, které nejsou kontroverzní, nejde je zneužít pro zisk politických bodů a jsou to témata vnímaná jako důležitá. Z těch idealistických je to například podpora napadené Ukrajiny či Izraele. Z těch realistických třeba schválení návrhu vlády, aby funkční období nejvyššího státního zástupce a dalších vedoucích žalobců bylo nově sedmileté.