14 tabu, mýtů a sextémat, které potřebují péči
O čem se málo mluví, a proto se o tom málo ví. A o čem se toho namluví, aniž by se vědělo
Moje čtrnáctka věcí, které je třeba ještě opečovat, vznikla díky konferenci Růžového slona Pink Expo, kde jsem dostala šanci mluvit v panelové diskusi za média. Poslední dva měsíce jsem o tom mluvila s kdekým - novináři, experty na sexualitu i laiky. Úryvky z rozhovorů si můžete přečíst tady 👉 DOMÁCÍ ÚKOLY PRO ČESKÁ MÉDIA
Pedofilie a dětská pornografie
I mně tohle studium bylo nekomfortní. Ale je dobré se v tom zorientovat. Bez detabuizace a zasvěcení do věci všech lidí pedofilii do patřičných mezí nedostaneme. Základní věci k pochopení:
- pedofil není vždy delikvent, je to vrozená a nezměnitelná preference
- dá se zvládat, ale je dobré, když je pedofil v péči
- péče je dostupná, vstřícná a zdarma
- šiřme informace! Máte-li podezření na někoho jiného či sebe, je tu pomoc: parafilik.cz nebo sexhelplinka.cz. Cíl téhle mise? Všichni pedofilové jsou v péči psychologů. Když se odhodlají svěřit do péče, bojují s tím až 2 roky.
Sexnásilí
Mnoho lidí bagatelizuje zkušenosti obětí, zpochybňuje téma konsentu, akceptuje se řada chybných úsudků, jsou tu mýty o tom, že všechny ženy chtějí dominantní muže a že ukecávání je správný způsob svádění, přesvědčení, že se muži hůř ovládají, v manželství se nárokuje sex, kazí to alkohol, drogy a neznalost toho, co je vlastně respekt - fůra práce!
Prostá věta: Ne znamená ne
Tahle - teď už v zákoně zahrnutá - věta je snad nejvíc rozporovanou větou současnosti. Pro mě osobně je neuvěřitelné, jak mnoho lidí jí nerozumí a snaží se ji pokořit odkazem na “Dosud vám to nevadilo…” a “Spoustu žen chce dobývat”. Výzkumy ukazují, jak běžnou věcí je sexuální nátlak a násilí a rozporování této věty je jen potvrzením toho, že nám tu hapruje komunikace. Je tu obrovské nepochopení mezi ženami a muži. Hezky to shrnuje to, že žijeme v kultuře, kde se tradovalo: “Když řekne žena ne, znamená to možná. Když řekne možná, znamená to ano. A slušná ženská neřekne ano nikdy." Shrnutí mám od klinického psychologa Jana Kožnara, který léčí sexuální delikventy, kteří k němu přichází do ochranné léčby.
Mělo by platit, že jakmile žena vysloví ne nebo nereaguje na nabídky pozitivně, muž s nimi má přestat. Místo toho 👇
“Musíme zesměšnit či urazit, pak to vnímají jako ne.”
komentář z diskuse na X
LGBTQ+
Všechna ta písmenka si zaslouží být viděna. Neheterosexuálních lidí je v Česku 7 procent, minimálně. Největší hejt a kritické poznámky o módních vlnách sklízí transgender lidé a nebinární osoby. Kapitola související je genderově neutrální jazyk.
Asexualita
Vydělím ji z bodu LGBTQ+, protože je to s ní složitější. Lidí bez sexuální touhy je v Česku podle průzkumu Czechsex v populaci 0,1 procenta - je to nejmenší minorita. Proč ji ale moji sledující považují za největší minoritu? Protože se mnoha lidem do sexu nechce? K tomu existuje tisíc a jeden důvod. Jak moc se o tom, co je asexualita, ví? Těším se, až je prozkoumám.
Závislosti & nutkavé sexuální chování
Těžké je to někdy identifikovat a ještě těžší to identifikovat sám sobě. Těžko se s tím pracuje, protože je to dle adiktologů nejvíc bagatelizovaný druh závislosti. Sex je totiž fajn věc.
Tabu kolem anatomie a fyziologie těla
Chtěla jsem zmínit třeba nejasno kolem squirtingu (mokrém ženském orgasmu), ale není třeba chodit až tak daleko. Gynekoložka Kamila Žižková hovořila na Pink Expu o neznalosti 3 ženských dírek, lékařském potvrzování panenství... To je témat!
Stáří & handicapy a sexuální asistence
Sexualita nestárne. Mnoho lidí v pozdějším věku sex stále chce, ale mají víc bariér (zdraví, ztráta partnera, ageismus, panující přesvědčení, že sex ke stáří nepatří). To pak ale koukáte na ty historky třeba lidí s demencí, jak je člověk z podstaty sexuální bytost. Sexuální asistence je skvělá služba, která pomůže člověku nemohoucímu mít sex jako kdysi, žít sexuálně dál. Je ale vnímána jako přijatelná (zcela či spíše) jen pro 40 % lidí, pro 30 % lidí je naopak nepřijatelná, ukazují data z průzkumu Růžového slona. Bída, přátelé!
Podceňování výzkumů
Nejčastější reakcí, kterou dostávám, když zveřejním nějaký průzkum, je devalvace dat. Lidé často zpochybňují výsledky, zejména když neodpovídají jejich osobním zkušenostem. Stěžují si na nekvalitu výzkumu, paradoxně si ale neotevřou odkaz, kde je celý výzkum. Reagují pouze na jednu či dvě věty z postu. Kritické myšlení je důležité, ale tohle s ním nemá nic společného.
Výzkumy zoufale potřebujeme. Ovšemže existují špatné, nicméně hejt slyším na ně kompletně. Pojďme nad nimi diskutovat, ale jinak – především se zamýšlejme nad tím, jak na nás ta fakta působí a jak se k nim vztahujeme. Proč nás popudily?
BDSM
To už sice detabuizací prochází, ale stále nejsme ani za půlkou. Je kolem toho spoustu nepochopení. Stále je vnímáno jako destruktivní aktivita divných lidí. A přitom je to tak kreativní! Lidé nemají ani potuchy o tom, jak pestré hrátky s mocí a sexem mohou být.
BDSM je pro polovinu lidí zcela nepřijatelné a jsou výrazné rozdíly mezi mladšími a staršími a také mezi ženami a muži. Mladší a ženy to akceptují víc. (Data Růžový slon)
Osobně vidím jako zvlášť silné tabu mužskou submisivitu. Subové jsou vnímáni jako méně muži a srabové. Jestli za tím také nebude fakt, že jde o narušení nedotknutelné představy o maskulinitě - tak je to aspoň u netolerance gayů, která je ve společnosti silnější než u leseb. Vysvětluje mi to v rozhovoru pro Lidovky Andrea Stašek, když tak to shrnuju i v chystaném Sexletteru #11.
Hejt lidem jiných forem vztahů
Ze strany médií vnímám, že je o tohle téma zájem velký. Hejt je pak v diskusích, na sítích atd. A zase: Jde o vidle do majoritní představy o vztazích? Často přemýšlím o tom, jak to bude vypadat s četností otevřených vztahů za 50 let. Teď se k polyamorii hlásí 1 % Čechů (dle průzkumu Czechsex) a skupinový sex nebo trojky jsou mezi tabu tématy v průzkumu Růžového slona na předních příčkách. Ok, možná jich ani za 50 let nebude víc, což pochybuju, ale doufám, že těch pár lidí nebude muset od těch, co to nezkusili, poslouchat, jak jim to nevydrží.
Udržování více sexuálních partnerů najednou je vnímáno jako více přijatelné muži, přibližně 50 % žen to má za zcela nepřijatelné. Zcela a spíše přijatelné je to pro 18 % lidí. A to není málo! (Data od Růžového slona)
Béčka detabuizovaných témat
Porno, masturbace, BDSM... Je to ale trochu nešťastné, snažíme se detabuizovat, a do toho přijde Vacková (jako já) a začne to rozporovat. Slyšeli jste asi už milionkrát, že všechno se dá zneužít nebo dělat blbě. Porno vytváří špatnou představu o sexu a pohlavích a mate dopaminový systém. Přemíra masturbace může rozhodit partnerský život, navíc existují způsoby, jak bychom to dělat radši neměli. Do BDSM se skáče po hlavě, a to z obou stran, dochází k chybným úsudkům, špatnému prověřování. Odkrývání stinných stran nemá zastavovat detabuizaci, tak jak to mám na mysli já, jí to má naopak pomoci.
Hejt na ezoteriku
Hodně lidí, kteří pracují se sexualitou jako terapeuti, se rekrutovali z duchovních směrů. A mnoho se z toho snaží vymanit, protože se ezoterice vyčítá, že to dělá kdekdo bez vzdělání. Ano, v ezokoutech se pokazilo už hodně, ale není škoda vylévat vaničku i s dítětem? ;) Díky duchovním směrům máme o trochu méně materialistů, workoholiků a na Pink Expu jsem potkala dokonce i jednoho učitele sexuální výchovy, Petra Lexu z organizace Zdravé dospívání.
Co se vyčítá ezoterice, co je na tom pravdy a jak v tom neztratit sebe sama, je skvělé téma. Mám ho rozpovídané už s několika lidmi - narazila jsem na sektářství, zneužívání, manipulaci, a to jsou všechno věci, které je dobré znát, abyste je identifikovali včas. Ale nejde jen o ezoteriku, ale o každou oblast, kde se pracuje se skupinou, komunitou, hranicemi, emocemi, intimností.
Proč se vůbec bavit o sexu?! Je to přece normální věc.
Tenhle mýtus nesnáším a miluju zároveň. Bylo by to totiž super, kdyby to tak bylo. Tuhle větu ale slýchám nejčastěji s negativním nádechem od lidí, kteří mají problém, ale nechtějí ho řešit. Rozumím jim. Rezistence často pramení z toho, že jsou do řešení tlačeni - někým konkrétním, svým okolím - všichni jsou proklatě sexuální, společnost je přesexualizovaná. Každý problém má svůj čas a nejlépe se řeší, když dotyčný změnu chce. Někdy je cesta dlouhá a někdy se to nevyřeší vůbec. Ale bavit se o sexu by mělo být běžné, tak běžné, jako se v páru bavíme o plánování dovolené. Pokud to není, hrozí riziko, že když spontánní sex na začátku vyprchá, může se ztratit. Jak poznamenává psychosexuoložka Leona Šímová z rozhovoru pro Hledání sexuálního grálu: "Dlouhodobě sex udrží ti, kteří pro to něco dělají."
Co a koho zajímavého jsem chytila na konferenci Pink Expo? 👈